O toleratnosti (č.1)

" Kuřáci versus nekuřáci"

Od té doby co taákové společnosti začali vyrábět cigarety je svět rozdělen na dva tábory, na kuřáky a nekuřáky. Nejedná se však o rozdělení reálné, to by zřejmě jedna půlka zeměkoule byla obklopena oblaky dýmu, zatímco ta druhá by zela čistotu. Rozdělení je čistě teoretické, protože ve skutečnosti žijeme společně a to se jeví jako problém, který je třeba řešit již ne pouze požádáním o nekouření, ale zákony, alespoň to si myslí většina politiků a zřejmě i lidí.

Mezi nekuřáky existují jak zarytí odpůrci, tak lidé tolerantní. Jednou jsem četla jakýsi článek v jednich novinách, zpovídající občany zda by se měly rozdělit prostory v hospodách mezi kuřáky a nekuřáky. Výsledek mě nejenže šokoval, ale i rozesmál. Lidé co by hospody rozdělili, byli tací, kteří sami hospody navštěvují zřídka a nekouří. Na druhou stranu nekuřáci chodící do hospod se přikláněli k nerozdělování.

A teď mě napadá otázka, proč by o této situaci měli rozhodovat právě tací, kteří do těch hospod vůbec nechodí? Nevidím v tom logiku. (Proč by o zákonech o potratech měli rozhodovat muži? Ne nejsem feministka, jen nelezu lidem do zelí a netrhám jim lupení.)

Ono totiž lidé co nekouří a do hospod chodí, vědí, že realizace je téměř nemožná a i kdyby, stejně většina lidí v jejich okolí jsou kuřáci a rozdělení místností by vedlo k separaci.

Zkrátka, jdeme li do hospody, musíme chtě-nechtě s kuřáky počítat a být tolerantní. Na druhou stranu kuřáci by měli být tolerantní k nekuřákům, kteří je slušně požádají, zda by si nemohli zapálit jinde. Myslím, že k tomuto nepotřebujeme nějaké nesmyslné zákony. Sama znám ve svém okolí hodně kuřáků a tak se snažím být tolerantní. A oni se mě vždycky zeptaj zda si můžou zapálit, už jsem je této slušnosti takříkajíc naučila :) Stačí jen to, aby se každý choval dle svého nejlepšího svědomí.

Milan Kundera "Směšné lásky"

Jak jsem již jednou avizovala, nejčastěji začnu číst knížku z doporučení nějakého člověka. Ne jinak tomu bylo u "Směšných lásek" Milana Kundery. Mým vřelým doporučovatelem se stala Jillian.

Kniha je souborem milostných povídek s žertovným podtextem, což je dle mého pro Kunderu tak trochu charakteristické. Spíše než obecně hodilo by se přistoupit k povídkám konkrétním.

1. Nikdo se nebude smát
2. Zlaté jablko věčné touhy
3. Falešný autostop
4. Symposium
5. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
6. Doktor Havel po 20 letech
7. Eduard a Bůh

Nikdo se nebude smát

Krásná názorná ukázka toho, co vše se může stát z jedné nevinné hry. Vysokoškolský profesor je požádán, aby vydal recenzi vědecké práce pana Zátureckého. To by nebylo zas tak nemožné, kdyby si profesor o jeho práci nemyslel, že nestojí za nic a kdyby na něho pan Záturecký netlačil se slovy "Na Vašem posudku závisí budoucnost mé práce". Zprvu chce profesor k Zátureckému být upřímný, ale když se s ním setká v tváří v tvář, je mu ho líto. Tak se mu snaží následující měsíce vyhýbat, vymýšlí si různé záminky pro svou nepřítomnost, přehodí si načerno své přednášky, ale i tak se panu Zátureckému podaří vypátrt alespoň adresu jeho přechodného bydliště. Zde nastává další komplikace a to Marie, žena která u profesora načerno bydlí. Profesor obviní ze srandy Zátureckého z obtěžování Marie, čímž následně rozpoutá pátrání po Marii, které vyvolá Zátureckého žena. Celá povídka končí tím, že profesor paní Záturecké přizná, že práce jejího manžela nestojí za nic. Profesor nakonec zřejmě ztrácí jak práci tak i Marii a to vše jen kvůli tomu, že nechtěl být ten, kdo panu Zátureckému sdělí, že jeho několika roční práce je jen souborem opsaných citací a že nepřestal se svou hrou včas.

Tím, že se snažil zpočátku panu Zátureckému vyhýbat, se mu jen snažil naznačit, že nechce být jeho katem. Je na něj totiž vyvíjen tlak, že právě jeho recenze vědecké práce rozhodne o její budoucnosti. Ale jak pan Záturecký nepřestával profesora pronásledovat, přijal profesor jeho počínání za jakousi hru "kočky a myši". Ale situace se komplikovala a komplikovala, až nával lží přivedl profesora ke zkáze. I tak je mi sympatický a je mi ho v podstatě líto, protože se celá situace obrátila proti němu.