Pár slov na úvod
Snad tak trochu symbolicky v době kdy mě neskutečně třeští moje přepracovaná hlavinka, tvořím recenzi (to slovo recenze se mi přestává líbit, asi se porozhlídnu po někajím novotvaru, či nějakém jiném způsobu jak mé články témeticky zařadit) takže tvořím nějaké to písání i dojmech (písání celkem dobrý ne?) z Jackovi poslední knihy, kterou vydal nazývajíc se jednoduše a výstižně Big Sur. Proč Big Sur a o čem celá kniha je se dozvíte za chvíli. Nemohu totiž pokračovat bez prohlášení, že jsem vůči Jackovi Kerouacovi silně zaujatá a to v tom nejlepším kladném smyslu, takže tento článek vůbec neberte za seriózní, ale spíše jako velice subjektivní záležitost činící mi neskutečnou potěchu.
Co je to?
Základní otázka, která jistě každého bystřejšího jedince napadne zní : Big Sur? Co je to ten Big Sur? Já znám odpověď a bude ji znát každý, kdo si knížku nebo můj článek přečte. Kdybych mohla doporučit, čtěte knížku! Teda lidi jako obecně, čtěte víc knížek!!!
Je to Big Sur
Big Sur je místo ležící v dalekém zapadákově kdesi v Americe (Californie) v blízkosti útesů (vynikající motiv pro psaní básní, což si sám Kerouac vyzkoušel vycházejíc z Jamese Joyce) a na tomto místě se nachází osamocená chata (Ferlinghetiho chata ve skutečnosti) kam se Jack jel ukrýt před svým zhýřelým životem, alkoholovou minulostí, plný nadějí, že se konečně odpoutá od toho způsobu žití, který do té doby vedl a že nalezne sám sebe a bude žít, tak jak si to již dávno vysnil, tudíž hledajíc sám sebe a své kořeny. (Své kořeny hledal již od mládí, dokonce kvůli tomu jel do Francie, zda je nalezl či ne, toť otázka) Jak se později ukáže, jedná se o čiré snílkovství tak trochu pomateného alkoholika, který ovšem o tom, že je alkoholik a tak trochu pomatený sám ví a dokonce i o tom sepíše knihu a ne ledajakou! Možná svou nejlepší! (je to věc načtení a subjektivity)
Jednou větou o knize
A dostáváme s k motivu o kterém vlastně celá knížka je, zkráceně by se celý "děj" dal charakterizovat asi touto větou : Geniální spisovatel-alkoholik toužící po klidu v duši leč vytržen ze své meditující samoty na Big Suru svými kamarády, které on sám ke svému životu potřebuje, vhozen zpět z abstinenční očisty do alkoholových stavů gradujících v utkvělých představách, že ho kamarádi chtějí zabít a končící jedním jediným probuzením a pocitem, že přežil to nejhorší, co ho mělo v životě potkat.
Bluesová autenticita
Celá tato věta vystihuje celý příběh, který je nádherný nejen v jeho motivu, ale i v autentičnosti se kterou nám Jack Kerouac svůj příběh vypráví. Vůbec nespadává do trapných momentů, kdy by sám sebe bezútěšně litoval, naopak, je si naprosto vědom co prožívá a kam to spěje. Knížka se opravdu nedá vystihnout mými ani jinými slovy, než slovy samotného Kerouaca. Ještě jsem nezažila, aby někdo dokázal svůj bluesovský příběh podat s takovou krásou jakou to bylo podáno v Big Suru.
Konec?
Přesto se však nedokážu ubránit pocitu, že i když vše končí happy endem, tak že ten pravý konec to zdaleka nebyl. Rozhodně to byl velký literární konec jednoho velkého spisovatele, který svou kariéru otevřel neméně význačně knihou Na Cestě (On the Road). Mám li tyto dvě knihy srovnat, nemohu. Jsou sice od jednoho autora, zdánlivě podobné co se stylu psaní týče, ale rozhodně je zde znát rozdíl z počátku Kerouacovi touhy a z jeho konce. O tom ale příště. Prozatím se Big Sur tím nejlepším, co jsem od Jacka Kerouacka zatím četla!
Big Sur je místo ležící v dalekém zapadákově kdesi v Americe (Californie) v blízkosti útesů (vynikající motiv pro psaní básní, což si sám Kerouac vyzkoušel vycházejíc z Jamese Joyce) a na tomto místě se nachází osamocená chata (Ferlinghetiho chata ve skutečnosti) kam se Jack jel ukrýt před svým zhýřelým životem, alkoholovou minulostí, plný nadějí, že se konečně odpoutá od toho způsobu žití, který do té doby vedl a že nalezne sám sebe a bude žít, tak jak si to již dávno vysnil, tudíž hledajíc sám sebe a své kořeny. (Své kořeny hledal již od mládí, dokonce kvůli tomu jel do Francie, zda je nalezl či ne, toť otázka) Jak se později ukáže, jedná se o čiré snílkovství tak trochu pomateného alkoholika, který ovšem o tom, že je alkoholik a tak trochu pomatený sám ví a dokonce i o tom sepíše knihu a ne ledajakou! Možná svou nejlepší! (je to věc načtení a subjektivity)
Jednou větou o knize
A dostáváme s k motivu o kterém vlastně celá knížka je, zkráceně by se celý "děj" dal charakterizovat asi touto větou : Geniální spisovatel-alkoholik toužící po klidu v duši leč vytržen ze své meditující samoty na Big Suru svými kamarády, které on sám ke svému životu potřebuje, vhozen zpět z abstinenční očisty do alkoholových stavů gradujících v utkvělých představách, že ho kamarádi chtějí zabít a končící jedním jediným probuzením a pocitem, že přežil to nejhorší, co ho mělo v životě potkat.
Bluesová autenticita
Celá tato věta vystihuje celý příběh, který je nádherný nejen v jeho motivu, ale i v autentičnosti se kterou nám Jack Kerouac svůj příběh vypráví. Vůbec nespadává do trapných momentů, kdy by sám sebe bezútěšně litoval, naopak, je si naprosto vědom co prožívá a kam to spěje. Knížka se opravdu nedá vystihnout mými ani jinými slovy, než slovy samotného Kerouaca. Ještě jsem nezažila, aby někdo dokázal svůj bluesovský příběh podat s takovou krásou jakou to bylo podáno v Big Suru.
Konec?
Přesto se však nedokážu ubránit pocitu, že i když vše končí happy endem, tak že ten pravý konec to zdaleka nebyl. Rozhodně to byl velký literární konec jednoho velkého spisovatele, který svou kariéru otevřel neméně význačně knihou Na Cestě (On the Road). Mám li tyto dvě knihy srovnat, nemohu. Jsou sice od jednoho autora, zdánlivě podobné co se stylu psaní týče, ale rozhodně je zde znát rozdíl z počátku Kerouacovi touhy a z jeho konce. O tom ale příště. Prozatím se Big Sur tím nejlepším, co jsem od Jacka Kerouacka zatím četla!
111%
Žádné komentáře:
Okomentovat