Ken Kesey - Tak mě někdy napadá (Sometimes A Great Notion)

(1977)

Úvodní slovíčko
Mých prvních 655 stránek bylo dočteno. A teď jsem z toho smutná, protože příběh mě fakt bavil! Asi si ho přečtu ještě jednou. O čem že je zde řeč? O druhé slavné knize Kena Keseyho : Tak mě někdy napadá, o které sám řekl, že lepší už nenapíše. Nevím, četla jsem od něj jen dvě, ale tahle je tak dokonale propracovaná, že je více! než dokonalá.

(I´ve already read my first 655 pages! And now I am sad because I really enjoyed the story. I´m sure I will read it again. What about am I writing? About the second famous book which was written by Ken Kesey, it´s called : Sometimes A great Notion. He said he would never write such a good one! I have read only 2 books written by him and this book is great and amazing, better than „One flew over Cuckoo´s neck.“ )

Co Vám mám povídat
Kdykoli se mě někdo ptá o čem ta kniha je, odpovídám, že je o dřevorubcích. Ano stejně tak jako vám, tak i mým kamarádům přišlo celkem komické, číst 650 stránkovou knihu o dřevorubcích. Rozhodně ale stojí za to! Motivy jako boj jedince proti společnosti, boj uvnitř rodiny, staré křivdy, sounáležitost při práci v lese, čáry indiánky Jenny, drsná rodina Stamperů, kteří se nikdy nevzdávají atd. O tom všem tato kniha je. A je tak brilantně promyšlená a provázena neorealistickými popisy krajiny a pocitů, že jsem se z toho div nerozplynula.

(This book is about Stamper wood-cutters´ family. Ye, that´s quite strange, 650 pages about wood-cutters. My friends asked me why could I read about wood-cutters. I could and I am happy now. The theme is about fights between individual person and society, fight inside the nuclear family, about old wrongs, about belonging between wood-cutters when they work etc. The Stapers´ family is rough and never gives up. The story is brilliatly written and all characters are genially made. You can notice nice neorealistic descriptions of nature and feelings.)


Stručná obecná charakteristika
Ken Kesey nás zavádí do prostředí amerického venkova, konkrétně do jeho rodného prostředí státu Oregon a představuje nám rodinu Stamperů, drsné dřevorubce a opravdovými city, chce se mi říct.
K hlavním postavám patří: Henry Stamper, Hank Stamper, Leeland Stamper, Joe Ben Stamper, Viv, Jenny, Drager, Floyd Evenwrite, barman a ostatní obyvatelé dřevařské vesničky.


Trocha příběhu
Myslela jsem, že tuším, jak vše dopadne. Tušila jsem málo! Například zápletka, kdy se Hankův bratr Leeland zamiluje do jeho ženy a chce aby s ním odjela, a Viv miluje oba dva, končí rozuzlením, že odjíždí Viv a nechává bráchy spolu, i když se před několika minutami poprali. Intelektuál Leeland, který přijíždí pomoci rodině s kácením lesa, aby byla splněna zakázka pro Waconda Pacifik, a který se chce pomstít Hankovi za to, že spal s Leelandovou matkou (nebyla matka Hanka), nakonec zůstává s bratrem a dozvídá se, že díky jeho penězům mohl studovat. Boj Hanka, který se rozhodne nestávkovat a splnit zakázku pro WP končí tragicky, protože Joe Ben umírá, když ho kláda zatlačí do bahna na okraji řeky a Hank nemá sílu kládu odvalit a Joe Ben se s vzrůstajícím přílivem utopí. Hankovo otci Henrymu uvolněná a nekontrolovatelná kláda odřízne ruku a on pak končí v nemocnici a blouzní. Doktoři mu pak už nedávají šanci na přežití. I přes všechny tyto útrapy Hank nakonec dřevo splaví ke společnosti a tak vítězí nad obyvateli městečka, kteří se mu v tom pokoušeli zabránit.


Výběr z pasáží stojících za zmínku
V knize je tolik krásných pasáží! Nevím , kterou zmínit dříve. I přesto se zmíním o některých hodně zajímavých, kromě popisování nádherné Oregonské krajiny.


1) Leeland zhulený píše svému kamarádovi o tom jak to u nich doma probíhá
2) Kláda, kterou se snažili Hank, Joe Ben a Henry spustit korytem k řece, se uvolnila, zasáhla Hanka do ramene, Henrymu utrhla ruku a Joe Bena pohřbila v blátě na břehu.
3) Rvačka mezi Hankem a Leelandem
4) Sebevražda promítače kina, když před tím volá Hankovi a obviňuje ho z toho, že díky němu lidi nemají peníze na to chodit do kina a on tak nemlže posílat peníze svému nemanželskému dítěti.


Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se týče jazykových a kompozičních prvků, kniha je psaná velice čtivě, hovorovým jazykem za použití dlouhých popisných neorealistických vět, které mají svou krásu a nespadají do nudnosti realismu v Zolovo Zabijákovi. Zpočátku, tedy prvních asi 100-200 stran jsem jako čtenář měla problém se orientovat v postavě vypravěče. Ta totiž není jedinná, ale mění se, aniž by vás na to někdo upozornil. Až ke konci jsem si mohla bez přemýšlení říci, tohle říká ten a tohle ten, protože už jsem postavy znala. Právě pro to si chci knihu přečíst znovu, protože mi v začátku toho asi hodně uniklo. Další zvláštností je užití myšlenek hlavních postav, tak že jsou napsány v závorkách a kurzívou. A v neposlední řadě typickým prvkem jsou pasáže, kdy autor popisuje, co se děje v ten konkrétní chvíli na více místech (a Viv seděla a přemýšlela..v hospodě se pilo... a Hank dělal to a to..Leeland byl tam a tam..počasí bylo takové a takové). Tento postup přispívá k dokonalé představě jak vše probíhalo a čtenář má pocit, že sedí v kině a vidí všechny ty prostřihy.


Postřeh
Jak jsem již naznačila, dílo je dokonale propracované od popisu krajiny po popis vnitřních stavů postav. Ken Kesey opět užívá motivu boje jedinec versus společnost, který použil již v Přeletu. Rozhodně mu zde svědčí přechod z uzavřeného prostoru do přírody, protože se ukazují jeho vypravěčské a popisné kvality.
Dílo bylo zfilmováno, zatím, jsem ho nesehnala, ale viděla jsem ukázku. Jak se zmiňuji u odkazu na ukázku, jsou tam drobné nesrovnalosti s knihou, ale to tak u filmových adaptacích bývá. Hlavní roli Hanka si zahrál Paul Newman, sice neodpovídá mé představě udělaného, drsného, vousatého Hanka, ale není tam špatnej.

Celkové zhodnocení
Celkově se mi kniha moc a moc líbila, že ani nejsem schopna vyjádřit jako moc, protože jazyk je tak nedokonalý nástroj pro vyjádření citů! Zkrátka stojí za to! A tak mě někdy napadá, nesuď knížku, dokud ji nepřečteš a tuhle si rozhodně přečti!

111 %