Tak tahle knížka mě teď dostala! Nemám ani dostatek slov jak vyjádřit, co jsem při čtení prožívala. Na jedné straně zoufalství z Johnnyho osudu, na druhé straně radost z toho, jak se dokázal radovat z takových maličkostí jako byl příchod sestry starající se o něho. Po přečtení takového příběhu si člověk uvědomí hodnoty života a nesmyslnost válek!
Hlavní hrdina mladičký americký voják Johnny přijde v 1. Světové válce při výbuchu granátu o ruce, nohy, oči, uši, noc, pusu a jazyk! Stal se z něho živý mrtvý, chcete li mrtvý živý, jak se on sám nazývá. Jediné co mu zůstalo byl funkční mozek. V knize je popisováno co prožívá, na co vzpomíná a to, jak se snaží komunikovat se světem. Sám sebe považuje za jakéhosi Mesiáše, který má svým osudem lidem ukázat, jak je válka zlá a že nemá smysl pokládat své životy za hesla, která nám do úst vkládají "ti lidé tam nahoře".
Nakonec nalezne způsob jak komunikovat se světem a to pomocí morseovky, kterou vyťukává hlavou. Jakmile mu však personál porozumí a Johnny "vysloví" přání, že chce ven, že chce aby ho svět viděl, je mu sděleno, že to není možné a jsou mu podány sedativa, aby se uklidnil a nemohl dále žádat o to, co žádá.
Tento protiválečný román se bezesporu vryje do paměti. Zvlášť uvědomíme li si, že příběh je inspirován skutečným osudem jednoho majora, který takto strávil život od roku 1917 do roku 1932 v jedné nemocnici, izolovaný od všech paientů, komunikující jen pomocí morseovky a dotyky od sester.
Musím podotknout, že tato kniha není pro slabé povahy a že její čtení je i dost psychicky náročné.
"Cupity dupity, můj táta k smrti ubitý. Kalamajka pro radost, myslel, že je chytrý dost, plyn se kolem točí, vypálil mu oči. Enyky benyky kliky bé, o nohy přišel, je to zlé...."
95%
Žádné komentáře:
Okomentovat