Tak tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, jediným problémem byla její nedostupnost v naší městské knihovně. Vše jsem vyřešila cestou do Strakonic a tak teď můžu napsat něco málo o tom, jaké dojmy ve mně zanechala.
V prvé řadě musím přiznat, že jsem čekala cosi jiného Ne že bych byla po jejím přečtení zklamaná, ale jelikož má očekávání byla poněkud větší, skutečnost jim bohužel nedostála. Ani tak ale nemohu říci, že kniha není dobrá. Ba právě naopak. Je velice zajímavá tím jak je psaná (někteří její styl přirovnávají k Hrabalovskému) a také jistě leckteré zaujmou fotografie, které doplňují samotnou atmosféru příběhu.
Hlavní hrdina nám vypráví jak se dostal do Berlína, seznámil se s kamarádem Pancho Dirkem, jak mu spadla do klína holka, jak založili punkovou kapelu a jak si tam vlastně on a jiní žijí. V podstatě nám vypráví o takovém tom normálním životě v Berlíně, který je čas od času zpestřen nějakou tragédií na kolejích či nějakým dobrým punkovým koncertem nebo nějakým novým drbem.
Asi nejsilnější scéna, která se do mě vryla, bylo uspořádání koncertu na bývalém nástupišti metra.
Kromě příběhu autor připojuje i nějaké ty typy na dobré jídlo v Berlíně či zajímavou historii Berlínského U-Bahnu.
Již ze stylu mé recenze je vidět, že kniha se mi pod kůži nevryla, ale nechci srážet její hodnotu. Sama o sobě je psaná čtivě, ale že by ve mě zanechala nějakou emotivní stopu, to říci nemohu. Přesto stojí za to si ji přečíst, ztráta času to určitě není. Jen to není "My cup of tea".
Žádné komentáře:
Okomentovat