(1967)
Pár slov úvodem
Po velkém nadšení z Big Suru jsem se vrhla na Satori v Paříži. Asi jsem neudělala moc dobře, protože čteme li po nějakém velkolepém dílu něco ne zas tak dobrého, brzy propadneme skepsi. Snažím se na celé dílo koukat realisticky a tak mohu říci, že kvalit jiných určitě nedosahuje a že kdyby nebylo od Kerouacka, asi bych ho ani nedočetla. Na druhou stranu některé pasáže se mi celkem líbily a tak abych si četbu obohatila, podtrhovala jsem si zajímavá místa. Těmi zajímavými místy se nakonec staly pasáže popisující, jak Jack sedí ve francouzské kavárničce a popíjí buďto alsaské pivo nebo koňak. Na konci článku některá zajímavá místa zmiňuji.
Satori
Na úvod by se asi hodilo vysvětlit, co je to „satori“. Kdybych ho měla pochopitelně vysvětlit, užila bych asi slovního spojení pocházejícího ze západní filozofie "vhled do situace", jakési "osvícení", "vyřešení otázky" nalezením odpovědi. Takové satori Jack dle svých slov zažil v Paříži. Jak si můžeme všimnout, v této knize si záměrně ponechává své jméno, nevolí žádnou přezdívku, což není pro Kerouacka tak typické. Mimochodem je to způsobeno i tím, že popisuje své osobní zážitky, kterých se mu dostalo při hledání jeho vlastních kořenů ve Francii. Bohužel dle mého názoru hledal kořeny a našel kořalku. Nevím, ale mám z toho takový dojem. Kromě Paříže se zastavil i v Bretani, kde se skutečně setkal s nositelem svého příjmení, ale o přímém příbuzném se mluvit nedá, protože v samotné Bretani existovalo několik desítek Lebris de Kerouac.
Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se kompozice a epické části děje týče, domnívám se, že Jackovi Francie nesvědčila. Jsem natolik skeptická, že si myslím, že v případě, kdy by se Jack naodil a vyrůstal by ve Francii, nebyl by se stal tím, kým se stal. Amerika mu nabízí mnohem více volnosti, uvolněnosti a zábavnosti, kterou může popsat ve svých knihách. Samotný styl, kterým je kniha psaná by odpovídal "kerouackovskému", ale opravdu je z toho cítit jakási stísněnost, nedostatek zajímavých zážitků a postupující Jackův propad alkoholu. Fakt, že ho na jeho cestě nikdo nedoprovází, si bere taky svou daň, jak by to vypadalo v případě, že by ho doprovázel Neal Cassady, nechci ani domyslet. Francie by se zřejmě otřásala v základech.
Alkoholikova autenticita
Přínosem knihy hlavně pro čtenáře je jistě možnost sledovat, kolik toho a kde Jack vypil, s kým se seznámil, s kým se vyspal, ale také možnost zaznamenat jeho některé odbočky k menším jazykovým rozborům dialektů francouzštiny. Některé pasáže jsou popisovány ve francouzštině, abychom měli dojem větší autenticity a reálnosti. Naštěstí je většina z nich, až na jednu, přeložena, takže čtenář rozhodně nepřijde o pointu.
Co je velkým plus této knihy, ale nejen té, i dalších Jackových knih, je jeho schopnost zachytit skutečnost takovou jaká je a krásně popsat život i těch nejprostčích lidí. Jeho sociální cítění se přenáší i na papír.
Popularita versus Jack
Poslední věc o které bych se chtěla zmínit je možnost všimnout si toho, jak lidé Jacka poznávají a jak mu to není příjemné. Na jednu stranu byl známý pro svá díla, někteří ho obdivovali, ale zdá se mi, že většina ho spíše odsuzovala za to, jaký život vede a viděla v něm jen toho zarotlého otrhance v prši plášti s nevkusným kloboukem, který sedí v kupé vyhrazeném obětem války, s nohama na sedačce pijící z láhve koňaku. Ano, on takový byl, přiznává to, ale je zde cítit, že mu vadí ta pozornost lidí. Kdyby to nebyl Ten Jack Kerouac, tak by ho zřejmě přehlídli jako přehlíželi další tucty otrhanců.
Konečný verdikt
Nyní se asi očekává nějaký závěr a hodnocení. Jak jsem již předeslala, nejedná se o jedno z jeho nej děl, leč skýtá určité možnosti, co si z toho odnést. Možná postupem času změním názor, ale zatím mě dílo zas tak moc neoslovilo. Myslím, že i skalní obdivovatelé musí být realisticky kritičtí a proto hodnotím tak, jak hodnotím, uvážím li kvalitu jeho ostatních děl.
55% - co se týče srovnání s ostatními knihami, které jsem od něj četla
75% - co se týče srovnání s ostatními autory, které jsem zatím četla
PS: Výtah - Zajímavé pasáže
1) „Dal jsem jí 120 dolarů, aby měla synovi na školy nebo na nějaké zánovní boty do kostela.“
2) „Pak jsem šel chlastat. Měl jsem potkat pár nejhezčích ženských na světě, ale s postelí byl konec, protože už jsem začínal být jak dělo.“
3) „Chytne mě takový vztek, že se rozběhnu do kurevských čtvrtí.“
4) „Bubřino blbá buržoazní co ty můžeš vědět o les Libris de Kérouack a jejich heslo Miluj, trp a pracuj.“
5) „Ale to už zase musím jít za holčičkami.“
6) „Představte si to. Jejich silnou černou kávu a croissants a křupavý francouzský chléb a bretaňské máslo, bože, kam se podělo mé alsaské pivo?“
7) „Měl jsem tomu řediteli knihovny říct: Udělám z vás podkovu a okovu s ní koně do bitvy u Chickamauga.“
8) „…nechtělo se mi vůbec na hřbitov (Pere Lachaise), a stejně když jsme při šílené jízdě taxíkem ve tři ráno prolétli blízko Mont-parnassu, dali se do křiku: Támhle je ten tvůj Balzac! Ta socha na náměstí! Zastavte!vystoupil jsem a vysekl kloboukem nejhlubší poklonu soše, jež se mi ztrácela v šedivé mlze opilých ulic, a bylo to.“
