Ken Kesey - Tak mě někdy napadá (Sometimes A Great Notion)

(1977)

Úvodní slovíčko
Mých prvních 655 stránek bylo dočteno. A teď jsem z toho smutná, protože příběh mě fakt bavil! Asi si ho přečtu ještě jednou. O čem že je zde řeč? O druhé slavné knize Kena Keseyho : Tak mě někdy napadá, o které sám řekl, že lepší už nenapíše. Nevím, četla jsem od něj jen dvě, ale tahle je tak dokonale propracovaná, že je více! než dokonalá.

(I´ve already read my first 655 pages! And now I am sad because I really enjoyed the story. I´m sure I will read it again. What about am I writing? About the second famous book which was written by Ken Kesey, it´s called : Sometimes A great Notion. He said he would never write such a good one! I have read only 2 books written by him and this book is great and amazing, better than „One flew over Cuckoo´s neck.“ )

Co Vám mám povídat
Kdykoli se mě někdo ptá o čem ta kniha je, odpovídám, že je o dřevorubcích. Ano stejně tak jako vám, tak i mým kamarádům přišlo celkem komické, číst 650 stránkovou knihu o dřevorubcích. Rozhodně ale stojí za to! Motivy jako boj jedince proti společnosti, boj uvnitř rodiny, staré křivdy, sounáležitost při práci v lese, čáry indiánky Jenny, drsná rodina Stamperů, kteří se nikdy nevzdávají atd. O tom všem tato kniha je. A je tak brilantně promyšlená a provázena neorealistickými popisy krajiny a pocitů, že jsem se z toho div nerozplynula.

(This book is about Stamper wood-cutters´ family. Ye, that´s quite strange, 650 pages about wood-cutters. My friends asked me why could I read about wood-cutters. I could and I am happy now. The theme is about fights between individual person and society, fight inside the nuclear family, about old wrongs, about belonging between wood-cutters when they work etc. The Stapers´ family is rough and never gives up. The story is brilliatly written and all characters are genially made. You can notice nice neorealistic descriptions of nature and feelings.)


Stručná obecná charakteristika
Ken Kesey nás zavádí do prostředí amerického venkova, konkrétně do jeho rodného prostředí státu Oregon a představuje nám rodinu Stamperů, drsné dřevorubce a opravdovými city, chce se mi říct.
K hlavním postavám patří: Henry Stamper, Hank Stamper, Leeland Stamper, Joe Ben Stamper, Viv, Jenny, Drager, Floyd Evenwrite, barman a ostatní obyvatelé dřevařské vesničky.


Trocha příběhu
Myslela jsem, že tuším, jak vše dopadne. Tušila jsem málo! Například zápletka, kdy se Hankův bratr Leeland zamiluje do jeho ženy a chce aby s ním odjela, a Viv miluje oba dva, končí rozuzlením, že odjíždí Viv a nechává bráchy spolu, i když se před několika minutami poprali. Intelektuál Leeland, který přijíždí pomoci rodině s kácením lesa, aby byla splněna zakázka pro Waconda Pacifik, a který se chce pomstít Hankovi za to, že spal s Leelandovou matkou (nebyla matka Hanka), nakonec zůstává s bratrem a dozvídá se, že díky jeho penězům mohl studovat. Boj Hanka, který se rozhodne nestávkovat a splnit zakázku pro WP končí tragicky, protože Joe Ben umírá, když ho kláda zatlačí do bahna na okraji řeky a Hank nemá sílu kládu odvalit a Joe Ben se s vzrůstajícím přílivem utopí. Hankovo otci Henrymu uvolněná a nekontrolovatelná kláda odřízne ruku a on pak končí v nemocnici a blouzní. Doktoři mu pak už nedávají šanci na přežití. I přes všechny tyto útrapy Hank nakonec dřevo splaví ke společnosti a tak vítězí nad obyvateli městečka, kteří se mu v tom pokoušeli zabránit.


Výběr z pasáží stojících za zmínku
V knize je tolik krásných pasáží! Nevím , kterou zmínit dříve. I přesto se zmíním o některých hodně zajímavých, kromě popisování nádherné Oregonské krajiny.


1) Leeland zhulený píše svému kamarádovi o tom jak to u nich doma probíhá
2) Kláda, kterou se snažili Hank, Joe Ben a Henry spustit korytem k řece, se uvolnila, zasáhla Hanka do ramene, Henrymu utrhla ruku a Joe Bena pohřbila v blátě na břehu.
3) Rvačka mezi Hankem a Leelandem
4) Sebevražda promítače kina, když před tím volá Hankovi a obviňuje ho z toho, že díky němu lidi nemají peníze na to chodit do kina a on tak nemlže posílat peníze svému nemanželskému dítěti.


Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se týče jazykových a kompozičních prvků, kniha je psaná velice čtivě, hovorovým jazykem za použití dlouhých popisných neorealistických vět, které mají svou krásu a nespadají do nudnosti realismu v Zolovo Zabijákovi. Zpočátku, tedy prvních asi 100-200 stran jsem jako čtenář měla problém se orientovat v postavě vypravěče. Ta totiž není jedinná, ale mění se, aniž by vás na to někdo upozornil. Až ke konci jsem si mohla bez přemýšlení říci, tohle říká ten a tohle ten, protože už jsem postavy znala. Právě pro to si chci knihu přečíst znovu, protože mi v začátku toho asi hodně uniklo. Další zvláštností je užití myšlenek hlavních postav, tak že jsou napsány v závorkách a kurzívou. A v neposlední řadě typickým prvkem jsou pasáže, kdy autor popisuje, co se děje v ten konkrétní chvíli na více místech (a Viv seděla a přemýšlela..v hospodě se pilo... a Hank dělal to a to..Leeland byl tam a tam..počasí bylo takové a takové). Tento postup přispívá k dokonalé představě jak vše probíhalo a čtenář má pocit, že sedí v kině a vidí všechny ty prostřihy.


Postřeh
Jak jsem již naznačila, dílo je dokonale propracované od popisu krajiny po popis vnitřních stavů postav. Ken Kesey opět užívá motivu boje jedinec versus společnost, který použil již v Přeletu. Rozhodně mu zde svědčí přechod z uzavřeného prostoru do přírody, protože se ukazují jeho vypravěčské a popisné kvality.
Dílo bylo zfilmováno, zatím, jsem ho nesehnala, ale viděla jsem ukázku. Jak se zmiňuji u odkazu na ukázku, jsou tam drobné nesrovnalosti s knihou, ale to tak u filmových adaptacích bývá. Hlavní roli Hanka si zahrál Paul Newman, sice neodpovídá mé představě udělaného, drsného, vousatého Hanka, ale není tam špatnej.

Celkové zhodnocení
Celkově se mi kniha moc a moc líbila, že ani nejsem schopna vyjádřit jako moc, protože jazyk je tak nedokonalý nástroj pro vyjádření citů! Zkrátka stojí za to! A tak mě někdy napadá, nesuď knížku, dokud ji nepřečteš a tuhle si rozhodně přečti!

111 %

Jack Kerouac : Satori v Paříži (Satori in Paris)

(1967)

Pár slov úvodem
Po velkém nadšení z Big Suru jsem se vrhla na Satori v Paříži. Asi jsem neudělala moc dobře, protože čteme li po nějakém velkolepém dílu něco ne zas tak dobrého, brzy propadneme skepsi. Snažím se na celé dílo koukat realisticky a tak mohu říci, že kvalit jiných určitě nedosahuje a že kdyby nebylo od Kerouacka, asi bych ho ani nedočetla. Na druhou stranu některé pasáže se mi celkem líbily a tak abych si četbu obohatila, podtrhovala jsem si zajímavá místa. Těmi zajímavými místy se nakonec staly pasáže popisující, jak Jack sedí ve francouzské kavárničce a popíjí buďto alsaské pivo nebo koňak. Na konci článku některá zajímavá místa zmiňuji.

Satori
Na úvod by se asi hodilo vysvětlit, co je to „satori“. Kdybych ho měla pochopitelně vysvětlit, užila bych asi slovního spojení pocházejícího ze západní filozofie "vhled do situace", jakési "osvícení", "vyřešení otázky" nalezením odpovědi. Takové satori Jack dle svých slov zažil v Paříži. Jak si můžeme všimnout, v této knize si záměrně ponechává své jméno, nevolí žádnou přezdívku, což není pro Kerouacka tak typické. Mimochodem je to způsobeno i tím, že popisuje své osobní zážitky, kterých se mu dostalo při hledání jeho vlastních kořenů ve Francii. Bohužel dle mého názoru hledal kořeny a našel kořalku. Nevím, ale mám z toho takový dojem. Kromě Paříže se zastavil i v Bretani, kde se skutečně setkal s nositelem svého příjmení, ale o přímém příbuzném se mluvit nedá, protože v samotné Bretani existovalo několik desítek Lebris de Kerouac.

Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se kompozice a epické části děje týče, domnívám se, že Jackovi Francie nesvědčila. Jsem natolik skeptická, že si myslím, že v případě, kdy by se Jack naodil a vyrůstal by ve Francii, nebyl by se stal tím, kým se stal. Amerika mu nabízí mnohem více volnosti, uvolněnosti a zábavnosti, kterou může popsat ve svých knihách. Samotný styl, kterým je kniha psaná by odpovídal "kerouackovskému", ale opravdu je z toho cítit jakási stísněnost, nedostatek zajímavých zážitků a postupující Jackův propad alkoholu. Fakt, že ho na jeho cestě nikdo nedoprovází, si bere taky svou daň, jak by to vypadalo v případě, že by ho doprovázel Neal Cassady, nechci ani domyslet. Francie by se zřejmě otřásala v základech.

Alkoholikova autenticita
Přínosem knihy hlavně pro čtenáře je jistě možnost sledovat, kolik toho a kde Jack vypil, s kým se seznámil, s kým se vyspal, ale také možnost zaznamenat jeho některé odbočky k menším jazykovým rozborům dialektů francouzštiny. Některé pasáže jsou popisovány ve francouzštině, abychom měli dojem větší autenticity a reálnosti. Naštěstí je většina z nich, až na jednu, přeložena, takže čtenář rozhodně nepřijde o pointu.
Co je velkým plus této knihy, ale nejen té, i dalších Jackových knih, je jeho schopnost zachytit skutečnost takovou jaká je a krásně popsat život i těch nejprostčích lidí. Jeho sociální cítění se přenáší i na papír.

Popularita versus Jack
Poslední věc o které bych se chtěla zmínit je možnost všimnout si toho, jak lidé Jacka poznávají a jak mu to není příjemné. Na jednu stranu byl známý pro svá díla, někteří ho obdivovali, ale zdá se mi, že většina ho spíše odsuzovala za to, jaký život vede a viděla v něm jen toho zarotlého otrhance v prši plášti s nevkusným kloboukem, který sedí v kupé vyhrazeném obětem války, s nohama na sedačce pijící z láhve koňaku. Ano, on takový byl, přiznává to, ale je zde cítit, že mu vadí ta pozornost lidí. Kdyby to nebyl Ten Jack Kerouac, tak by ho zřejmě přehlídli jako přehlíželi další tucty otrhanců.

Konečný verdikt
Nyní se asi očekává nějaký závěr a hodnocení. Jak jsem již předeslala, nejedná se o jedno z jeho nej děl, leč skýtá určité možnosti, co si z toho odnést. Možná postupem času změním názor, ale zatím mě dílo zas tak moc neoslovilo. Myslím, že i skalní obdivovatelé musí být realisticky kritičtí a proto hodnotím tak, jak hodnotím, uvážím li kvalitu jeho ostatních děl.

55% - co se týče srovnání s ostatními knihami, které jsem od něj četla

75% - co se týče srovnání s ostatními autory, které jsem zatím četla

PS: Výtah - Zajímavé pasáže

1) „Dal jsem jí 120 dolarů, aby měla synovi na školy nebo na nějaké zánovní boty do kostela.“
2) „Pak jsem šel chlastat. Měl jsem potkat pár nejhezčích ženských na světě, ale s postelí byl konec, protože už jsem začínal být jak dělo.“
3) „Chytne mě takový vztek, že se rozběhnu do kurevských čtvrtí.“
4) „Bubřino blbá buržoazní co ty můžeš vědět o les Libris de Kérouack a jejich heslo Miluj, trp a pracuj.“
5) „Ale to už zase musím jít za holčičkami.“
6) „Představte si to. Jejich silnou černou kávu a croissants a křupavý francouzský chléb a bretaňské máslo, bože, kam se podělo mé alsaské pivo?“
7) „Měl jsem tomu řediteli knihovny říct: Udělám z vás podkovu a okovu s ní koně do bitvy u Chickamauga.“
8) „…nechtělo se mi vůbec na hřbitov (Pere Lachaise), a stejně když jsme při šílené jízdě taxíkem ve tři ráno prolétli blízko Mont-parnassu, dali se do křiku: Támhle je ten tvůj Balzac! Ta socha na náměstí! Zastavte!vystoupil jsem a vysekl kloboukem nejhlubší poklonu soše, jež se mi ztrácela v šedivé mlze opilých ulic, a bylo to.“