Bradbury Ray - Fahrenheit 451

"451° je teplota při které se papír vznítí a hoří" tak začíná kniha jednoho z významných představitelů science fiction. Musím se přiznat, že nejsem příznivcem tohoto žánru a tato kniha je jen výjimkou, kterou jsem udělala, abych si rozšířila obzory. Zdá se totiž vhodná i pro čtenáře, kteří, stejně tak jako já, nejsou skalními čtenáři SF.

Hlavním hrdinou celého příběhu je požárník Guy Montag. Jelikož se příběh odehrává v budoucnosti, která není nijak blíže specifikována, dá se tušit, že jeho práce nebude taková, jakou bychom si ji představovali. Tak, jako technologie prošla vývojem, tak i tato profese se trochu změnila od dob minulých. Požárníci již nehasí ohně, ba naopak, oni je zakládají! Vyjíždí spalovat domy lidí, kteří porušují zákon tím, že čtou knihy. V knihách je totiž údajně ukryto zlo a ti, kdož je čtou, jsou nežádoucími a nebezpečnými zločinci ve společnosti. Běžný život občana má být totiž idilycký, bez starostí, které přináši vědomost a vzdělání. Základní sociální interakce jsou nahrazovány "telestěnami" a vše je pečlivě sledováno.

Jednoho dne se Guy Montag setká s dívkou Clarissou, která mu začne popisovat, jak krásný ten podzim je a jak on to nechce vidět. To přivede Gue na pochyby, uvědomí si, že děvče, které je považováni za nežádoucí, má v leččems pravdu. Touží se s ní setkat znovu, ale to se mu již nepodaří, protože ona dívčina zmizí. Guy při jedné akci, kdy má spálit knihy zažije příhodu se ženou, která raději se svými knihami zemře. To ho donutí obstarat si při dalším vypalování nějaké knihy a zjistit, proč sou tak nebezpečné. Čtení se mu zalíbí a tak se o něj podělí se svou ženou Mildred. Ta ovšem jeho nadšení nesdílí. Guy začne být podezřelý a do jeho domu přijde jeho velitel Beatty. Vysvětlí mu, že každý požárník si může jednou jednu knihu půjčit, ale musí ji poté znovu spálit. Montag tak učiní, ale zatají existenci dalších. Poté ho prozradí jeho žena, a na Montaga je nasazen Mechanický Ohař. Montag musí zabít Beattyho a zmást ohaře. Stane se z něho pronásledovaný. Nakonec se mu podaří ohaře zmást, ten místo toho je poslán na jiného zločince, kterého televize vydává za Montaga, aby diváci byli odstrašeni od čtení knih a aby bylo jejich hladu po krvi vyhověno. Montag se setká náhodou se skupinou lidí, kteří si knihy pamatují. Když odchází od města, všimnou si, že je najednou napadeno bombami a srovnáno se zemí. Rozhodnout se tak vrátit a čerpat ze svých znalostí z knih a vybudovat nové město.

Kniha je tak trochu upozorněním nad vzrůstajícím vlivem techniky, ale také moci a lidské blbosti. Čtenáři jsou bráni jako nežádoucí, což mi tak trochu připomíná situaci mezi lidmi i v dnešním světě. Možná je kniha jakýmsi varováním před tím, kam se současná civilizace řítí. Stejně jako Julese Verne, možná i Ray Bradbury něco správně předpověděl.

Jak jsem již řekla, Science Fiction není mým oblíbeným žánrem, domnívám se však, že je třeba znát od všeho alespoň trochu a zrovna tento titul je velice čtivý i pro laiky jako já. Kromě názvu knihy určitě přiláká i rozvíjející se děj, jehož zápletka postupně graduje.

Jelikož jsem knihu četla již dávno, nebudu se zmiňovat o kompozici a jazykových prostředcích, protože bych mohla být velice nepřesná. Knihu mohu všem doporučit jako varování před budoucností. Rozhodně je to četba oddechová, nijak náročná, mající své kvality.

Hemingway Ernest - The Old Man and the Sea

Hemingway - osobně ho považuji za jednoho z nej povídkářů 20. století. Kromě jeho několika desítek, možná i stovek, které vypráví o Španělsku, toreadorech nebo o válce (pravda, náměty jsou stejné, ale vždy mě něco osloví, nejvíce si pamatuji příběh o mladém chlapci - číšníkovi toužícím být toreadorem, který přišel o život, když jeho kamarád vzal židli a hrál si na býka přičemž ho nabodl na na nohy té židle) jsem se s Hemingwayem setkala vícekrát. Četla jsem od něj "Komu zvoní hrana" a "Fiestu" (ovšem ta mě moc nebrala), a také viděla filmovou adaptaci "Na západní frontě klid". Přesto všechno považuji dílo "Stařec a moře" za jeho nejzdařilejší!

Příběh je zdánlivě jednoduchý. Jeden starý kubánský rybář Santiago každý den vyjíždí na moře na lov ryb. Má malého kamaráda, chlapce, který chce být také rybářem, ale rodiče mu nedovolí u Santiaga více pracovat, protože jsou i jiné ryářské lodě, na kterých si chlapec vydělá víc. Pro malého chlapce je stařec vzorem. Jednoho rána stařec jako obvykle vyrazí na lov. Podaří se mu chytit celkem velkou rybu, se kterou svádí těžký a dlouhý boj (2 dny a 2 noci). Nakonec se mu podaří rybu přemoci a zabít, ale je tak velká, že ji musí dovést na břeh v závěsu. Jelikož stařec bojoval s rybou velmi dlouho, cesta se mu protáhla a ryba ho zavlekla daleko na širé moře. Stařec se ale nevzdává a pádluje k domovině a těší se, jak rybu všem ukáže. Tu se ale objeví žraloci a rybu chtějí pro sebe. Stařec s nimi nejdříve bojuje, ale žraloci jsou silnější a rybu mu postupně celou sní. Vše končí tak, že vyčerpaný stařec připluje na břeh s kostrou své velké ryby.

Někdy mám pocit, že bych u této knihy mohla i brečet. Je důkazem nevzdávající se vůle každičkého z nás. I za cenu neúspěchu a toho, že nás ostatní mohou pokládat na blázny. Je také o respektu. O respektu starce k rybě neboli k přírodě a všemu živému. Sám stařec s rybou promlouvá a snaží se jí vysvětlit, že ji musí zabít, ale že je mu to líto. A když se mu to konečně povede, přijde někdo třetí, ten třetí co se obvykle směje, rybu mu sežere a veškeré úsilí propadá v niveč. Tak mě napadá, že bych si jí měla koupit domů do knihovničky :) Je jen škoda, že to Hemingway sám vzdal a zastřelil se, to by stařec dle mého názoru neudělal.

100%