Asi tak před dvěma týdny jsem dostala doporučení na pár knížek, protože já osobně si prostě neumím vybrat a tak čtu to, o čem mi někdo řekně, že to stojí za to. Je jasné, že teoreticky hrozí, že vkus nebude stejný, to se ale naštěstí v případě této a ostatních knih nestalo, protože jsem narazila na člověka jehož vkus zdá se býti podobný, ale nechci dělat unáhlené závěry, nicméně knihy se líbily a tak se teď můžu pustit do mého malého rozboru jedné z nich.
Již samotný název dává tušit, že se setkáme s příběhem, v němž jako jedni z hlavních akterů budou vystupovat vlci. Nenechme se však mýlit, že jde jen o jakéhosi Bílého Tesáka po česku. Bajajovo Zvlčení jde mnohem dále a snaží se proniknout hluboko pod kůži, nejen vlků ale i lidí.
V knížce máme možnost paralerně sledovat děje dvou zdánlivě vzdálených rodin, které by se asi za normálních okolností v životě nesetkaly, kdyby nebylo Bajaji. Již samotná koncepce knihy však od začátku naznačuje, že k finálnímu prolnutí osudů nepochybně dojde, ba přesněji již došlo. Tato skutečnost vyplývá z faktu, že kniha je sama o sobě psaná retrospektivně, tzn. že hlavní hrdina popisuje události, které již nastaly. Jaké ty události byly se ale nedozvíme, můžeme jen soudit z náznaků. Prozatím.
Příběh vypráví o dvou rodinách z nichž jedna je lidská (vlastně jsou to dvě lidské rodiny spojené dvojitými svazky, byla sestra a bratr a ti si vzali sestru a bratra) a druhá je rodina vlků. Vlci vyhnáni ze své domoviny přišli do kraje lidské rodiny, aby se tam pokusili opět najít domov, vychovat mláďata a snad i najít soužití.
Autor nám přináší srovnání obou rodin např. ze sociologického hlediska, ale snaží se proniknout i do myšlení vlků, což je příjemným spestřením knihy. Sami odborníci označili knihu za velice dobře zpracovanou co se popisu chování vlků týče. Obě rodiny drží při sobě, i když to neznamená, že nedochází k různým rozporům, klasicky vedených konfliktem mladá generace versusu stará generace. Kromě generačního konfliktu autor naznačuje i jakýsi konflikt mezi člověkem a přírodou nebo mezi životem ve městě a na vesnici.
Prvky, které jsem na knize velmi uvítala byli zahrnutí dialektu vesničanů, popis krajiny a pocitů, exkurze do vlčí paměti, a celková atmosféra knihy, která mě od začátku nadchla a vtáhla do děje.
Co mě přišlo velmi líto, byla ztráta některých členů psí smečky již ze začátku knihy, ale později jsem přišla na to, že autor velmi dobře věděl co činí, protože kniha je pečlivě promyšlená.
Ke konci knihy již čtenář sám vycítí, co se zřejmě odehraje, respektive odehrálo, ale do poslední chvíle může jen typovat jak přesně se to stane a až závěrečné stránky mu konečně záhadu rozkryjí. A to co se stalo, bylo pro mě krutější než jsem čekala, nebo než jsem chtěla.
Rozhodně se chci k této knížce ještě jednou vrátit a porovnat tak své pocity teď a pak. Přeci jenom napodruhé člověk vidí i to co předtím neviděl.
V knížce máme možnost paralerně sledovat děje dvou zdánlivě vzdálených rodin, které by se asi za normálních okolností v životě nesetkaly, kdyby nebylo Bajaji. Již samotná koncepce knihy však od začátku naznačuje, že k finálnímu prolnutí osudů nepochybně dojde, ba přesněji již došlo. Tato skutečnost vyplývá z faktu, že kniha je sama o sobě psaná retrospektivně, tzn. že hlavní hrdina popisuje události, které již nastaly. Jaké ty události byly se ale nedozvíme, můžeme jen soudit z náznaků. Prozatím.
Příběh vypráví o dvou rodinách z nichž jedna je lidská (vlastně jsou to dvě lidské rodiny spojené dvojitými svazky, byla sestra a bratr a ti si vzali sestru a bratra) a druhá je rodina vlků. Vlci vyhnáni ze své domoviny přišli do kraje lidské rodiny, aby se tam pokusili opět najít domov, vychovat mláďata a snad i najít soužití.
Autor nám přináší srovnání obou rodin např. ze sociologického hlediska, ale snaží se proniknout i do myšlení vlků, což je příjemným spestřením knihy. Sami odborníci označili knihu za velice dobře zpracovanou co se popisu chování vlků týče. Obě rodiny drží při sobě, i když to neznamená, že nedochází k různým rozporům, klasicky vedených konfliktem mladá generace versusu stará generace. Kromě generačního konfliktu autor naznačuje i jakýsi konflikt mezi člověkem a přírodou nebo mezi životem ve městě a na vesnici.
Prvky, které jsem na knize velmi uvítala byli zahrnutí dialektu vesničanů, popis krajiny a pocitů, exkurze do vlčí paměti, a celková atmosféra knihy, která mě od začátku nadchla a vtáhla do děje.
Co mě přišlo velmi líto, byla ztráta některých členů psí smečky již ze začátku knihy, ale později jsem přišla na to, že autor velmi dobře věděl co činí, protože kniha je pečlivě promyšlená.
Ke konci knihy již čtenář sám vycítí, co se zřejmě odehraje, respektive odehrálo, ale do poslední chvíle může jen typovat jak přesně se to stane a až závěrečné stránky mu konečně záhadu rozkryjí. A to co se stalo, bylo pro mě krutější než jsem čekala, nebo než jsem chtěla.
Rozhodně se chci k této knížce ještě jednou vrátit a porovnat tak své pocity teď a pak. Přeci jenom napodruhé člověk vidí i to co předtím neviděl.
