Tak jsem se vydala cestou trochu méně filozofickou a zabrousila jsem k dětské literatuře. Obecně mám příběhy pro děti hodně ráda, protože nám vždy přináší zajímavá poselství a dětský svět je světem tak trochu naivním a proto také krásným. Vzpomněla jsem na kámoše Pepu, který má medvídka Pů hodně rád a řekla jsem si, proč ho také nezkusit. No a rovnou v angličtině. Kromě pár neznámých slovíček, se dá knížka v pohodě přečíst.
Hlavní hrdinou je samozřejmě medvídek Pů, v originále Winnie-the-Pooh. Obrazem mu byl jeden medvídek, v (doufám že se teď nepletu) londýnské zoo. Winnie se rád nazývá "the bear of little brain", protože není tak chytrý jako sova (Owl), prasátko (Piglet) nebo Christopher Robin. Nesmím zapomenou ani na oslíčka Íáčka (Eyeore), ten je pořád mrzutý a mluví hodně pomalu. Asi v polovině knížky se do lesa přistěhuje i Kanga a Roo (klokaní mamka s prckem)
Příběhy jsou velice roztomilé, většinou se stane nějaká neplecha, ale vše zdárně končí. Nejvíc se mi líbily ty počáteční, kdy Pů lezl na strom pro med a aby se dostal do korun stromů, použil nafukovací balónky, ale nakonec se neměl jak dostat na zem až Christopher Robin prostřelil balónky a Winnie spadl do křoví. Ale úlpně nejlepší příhoda, při které jsem se opravdu zasmála, byla, když Eyeore ztratil ocásek. "Somebody must have taken it!" To mě fakt dotalo. Ještě jedna povedená příhoda, to když Winnie a Piglet sledovaly stopy, kterých bylo postupně víc a víc a nakonec se zjistilo, že sledují svoje vlastní.
Na druhou stranu ne všechny příběhu jsou takto vtipné. Ty co jsem vyjemnovala, se mi opravdu hodně líbily a tak trochu předčily ty ostatní. Jinak samozřejmě vřele doporučuji a osobně se těším na to, až jednou budu nějakému malému prckovi a Winnim vyprávět.
Poznámky: Knížka je krásně ilustrovaná a nejedná se o známé disneovské ilustrace! A na původní příběhy navazuje ještě jedna série: The House at Pooh Corner, kde se objevuje i známý Tigřík.
