Bach Richard David - Jonathan Livingstone Racek

Tak tu mám pro vás něco trochu jiného, než obvykle čtu. Člověk by měl pořád poznávat nové a i když to nespadá přímo pod jeho šálek kávy, neměl by se od nepoznaného odvracet. A proto nyní uveřejňuji názor na dílo "Jonathan Livingstone Racek"

V díle je hodně reflektována autorova záliba v létání. Je to první kniha, kterou jsem od něj přečetla. Jedná se o takovou malou ontologickou novelu. Hlavní poslání knihy? Nevím jaké bylo zamýšlené, ale na mě působí jako: vše je možné a nic není nemožné.

Hlavní hrdinou je Jonathan Livingstone Racek (proč zrovna toto jméno? Livingstone jako badatel? nebo je zde odkaz na protichůdnost living a stone?). Je to obyčejný racek, který se ale stanene obyčejným. Snaží se přicházet na nové způsoby létání a překonávání hranic. Nejdříve je vyhnán, ale on se vrací zpět, aby těn nekolika málo rackům, co touží též po poznání, mohl pomoci. Hejno ho nemá rádo (davové jednání, co řekne vůdce -> to platí). Jonathan L.Racek ale najde hodně racků, kteří ho chápu a chtěji se učit. Nejlepším z nich je Fletscher.

Racci nejříve Jonathana vyloučí z hejna. Pak ho považují za syna Velkého racka a nakonec ho prohlásí za ďábla. Není to podobné jako pohled civilizace na vyjímečné osobnosti? Galilea upálíme?

Rozhodně doporučuji, je to zase něco nového a zajímavého. Pro mě spíše oddechového. Určitě se tam ale najde pár zajímavých myšlenek. Asi bych si z toho vzala něco na způsob: Vyjímečnost nám není dána tím, co dostaneme do vínku, ale tím,jak s tím naložíme ve prospěch dalších.

Citáty:

V životě nejsou žádné chyby. Události, které na sebe přivoláváme, ať podnikneme jakékoli kroky, vždycky bývají nutné k tomu, abychom dosáhli míst, k nimž jsme se rozhodli dojít.

"Při učení jde koneckonců o tohle: ne jestli vyhrajeme hru, ale jak prohrajeme a jak jsme se přitom změnili a co nového si z toho odneseme do příštích her. Prohrát kuriózním způsobem znamená vyhrát."

Maky poznámka: Rozhodujeme se my sami kam chceme dojít?

Phil Shöenfelt - Feťácká láska

Po dlouhé době mě nějaká knížka zaujala natolik, abych ji zařadila do svého čtenářského deníku. Cesta k tomuto titulu tentokrát nebyla na doporučení, ale úplně náhodná. Byla jsem si v Plzni vypůjčit Orhama Pamuka a v regálu jsem našla i Feťáckou lásku. Zaujala mě velikost knížky, která se jevila jako ideální do ruky, tedy vhodná ke čtení při cestě do školy a ze školy. 

Hned ze začátku mě kniha vtáhla úplně a doslova do sebe. Co mě také zaujalo, je prostředí Londýna. Co se odehrává v Londýně, to je pro mě.

Feťácké prostředí je odlišné, to na co jsme zvyklí z německých titulů se nekoná. Je cítit jakýsi konzervatismus a bouření se proti němu. Stejný pohled nám nabízí třeba Trainspotting.  Máme zde80. léta, Londýn, Phila a Cissy. Phil skončí s drogama a pak po letech narazí na Cissy. Žijí spolu a Phil se opět stane závislým. Snaží se vydělat prodejem, chvíli to klape, ale poté se to posere. Klasický příběh, ale velice dobře čitelný. Hlavní děj je okořeněn různými epizodami (fesťák v Gloucesteru a rozbitá dodávka, předávkování černocha ve vaně, zařizování slumu...).

Celkově se mi tato kniha moc líbila a spíše než příběh sám je důležitá celá atmosféra příběhu, která opět dává tušit jak blízko má umělec ke světu drogově závislých z hlediska fantasknosti a jinému pohledu na realitu.  

News

So, something new? Not so much...Ale! Tvořím novou sbírku básní, která by měla navazovat na mou první, ale mělaby být také už posunutá dál a reflektovat tak nový stav věcí. Bude trochu odvážnější co se básnických postupů týče, už teď mám hotové nějaké návrhy lettristické a konkrétní poezie a v hlavě mám ještě jeden nedodělaný nápad. Takže je se na co těšit. Musím ale opět zklamat, bude určena zase konkrétně a bude jen pár vyvolených, kteří mé básně zří. Na grafice bych opět ráda spolupracovala s Jiliann, která mi minule hodně pomohla. 

Sbírka je hodně inspirována Plzní, objeví se možná nějaké starší básně a odrazí se v ní pocit vzdálenosti, odcizení a zoufalství. Takže klasika. Žádné pozitivní věci nečekejte.