Tohle o mě napsal Zdenda a moc se mi to líbí :)))

Povaha: spíše extrovertní, avšak hluboká.... na povrchu extrovert, uvnitř introvert.... Spíše stabilní. Tedy z toho nám vychází nám asi ten sangvinik řekněme.... ale cholerická také umíš být...

Inteligence vysoká, ale šetříš si ji zejména na to co tě baví Poslední dobou se té výsady dostává literatuře.Důvěryhodná, spolehlivá… občas neodhadneš Míru alkoholu, ale to asi každý…

Osobnost výrazná jdoucí si za svým, rovněž přemýšlivá… asi nikdy by ses nechala zmanipulovat (nebo snadno zmanipulovat) jako ovce, což mnohým ač si to naprosto neuvědomují, hrozí.

Podle očích bych tě tipoval spíše na 30 ne jakože bys měla vrásky, ale takový ten „měkký, dobrotivý, rozumný takřka mateřský pohled“

Biologicky:Hezké vlasy, lesklé….. nech si narůst ještě delší….postava dobrá…

.nos jasnější barvy….. hnědá vyznívá tak nějak nevýrazně (to je nebiologický bonus!)

Ale nebudeš mě mlátit ani spílat§

Murakami Haruki: Afterdark

Tak jsem se nechala ovlivnit reklamními tahy a koupila si na českém trhu nový počin japonského spisovatele Murakami Harukiho - Afterdark.

Mám jiný názor

Podle různých recenzí jsem čekala, že půjde o něco opravdu velmi mimořádného. Musím se však přiznat, že zas tak mimořádná se mi kniha nejeví. Jistě je zajímavá, velice dobře čtivá, člověk se neodtrhne, ale cosi mi v ní chybí. Postrádá jakési větší pouto mezi čtenářem a hlavními hrdiny.

Jak se člověk neubrání srovnání

Jelikož jsem od Murakami Harukiho četla ještě Norské dřevo, nemohu se ubránit srovnání, v němž Norské dřevo bezesporu vyhrává. Afterdark je na druhou stranu velice zajímavý počin, který přímo volá po zfilmování, a zhostí li se tohoto úkoly schopný režisér, nemuselo by se jednat o špatné dílo, opředeno tajemstvím a nevyřešenými otázkami. Právě ty se na můj vkus v knize objevily v celkem vysoké míře.

O čem to tak je
Místem, kde se celý příběh odehrává je japonské hlavní město Tokio se svou lákavou atmosférou, tentokrát však v úplně jiných hodinách Jak sám titul naznačuje, jedná se o dobu po setměn, konkrétně od 11:56 do asi 7 hodin do rána. Hlavní hrdinkou je zřejmě Mari, která má sestru Eri. Eri již několik týdnů jen spí a Mari netuší proč. Od jisté doby spolu moc nevycházejí, ale během noci vyjde najevo, že Mari je to líto a že se o svou sestru bojí. Ale neví jak ji má pomoci. Jako prvek dramatické zápletky byl použit motiv násilného oloupení mandžuské prostitutky, která umí jen čínsky. Čínština se stane hlavním pojítkem mezi Mari a prostitukou. V příběhu je jistá přemíra žen, mužskou stránku zde zastupuje hubený trombonista Takahaši. Ten je zase pojítkem mezi Mari a Kaoru, ředitelkou „lavhotelu“ Alphaville, kde byla prostitutka oloupena. Jak sám autor knihy říká, my jsme jen jakási kamera, která všechno vidí, ale nemá moc zasahovat. A tak my víme, že kancelářský úředník Širakawa je tím klientem mandžuské prostituky, který ji oloupil. Zjišťujeme jaký je jeho běžný život, v podstatě jen pracuje a se ženou se neustále míjí. V neposlední řadě nemohu zapomenout na místní mafii, která po Širakawovi pátrá. (pravděpodobně mu pak uříznou uchu). Zda se ho mafie dopátrá či ne, to už nám autor neprozrazuje. Co se stalo s mandžuskou prostitukou nám také neřekne. V podstatě to je asi ten můj největší problém, zdá se mi, že je příběh až moc otevřený. Je nám sice naznačeno, že Eri se probudí, ale co ji k spánku vedlo? Vše je opředeno tajemstvím a možná tenhle fakt mě ve volném čase donutí k znovu přečtení si Afterdarku.

Poselství
A nyní k tomu, co bychom si mohli z celého příběhu vzít. Asi jedním z poselství bylo, že bychom si i v našich celkem uspěchaných životech měli najít chvilku času na to si promluvit či spolu strávit nějaký čas. Dále nám Haruki ukazuje, že není všechno zlato co se třpytí. Dotýlá se i sociální otázky prostituce a ukazuje nám, že lidé, kteří v tomto businessu pracují, mohou být úplně obyčejní. Tím že se příběh odehrává v noci, má svůj vlastní čas a není tak uspěchaný jako by mohl být během dne. Co se změnilo od Norského dřeva hodně, je počet mrtvých – 0.

Kompozičně jazykový minirozbor
Je použit jazyk spisovný, přímé i nepřímé řeči a samotný styl psaní bych označila za jakýsi „cinema neorealismus“. Opravdu se těším, až to někdo zfilmuje a doplní hudbou. V posledních dnech jsem viděla hned 2 filmy od Lynche a tak si říkám, jak by Afterdark asi pojal. Že by Eri vůbec neexistovala???

87 %