Citáty z knih

"Máš oči jako tabák" (Václav Hrabě)
"Mrs. Dalloway said she would buy the flowers herself." (Virginia Woolf)
"Láska je." (Paulo Coelho)
"Na cestě není cíl, cesta je cíl." (Beat Generation)

16 listopadu, 2007

Norwegian Wood by Muramami Haruki




Tak mě tak napadlo, že kromě angloamerické literatury, bych si měla přečíst i jiná díla. Nevím už jak, ale nějak jsem narazila na japonského autora Muramami Harukiho a na jeho Norské dřevo. Jak jsem se dočetla, Murakami Haruki patří k těm autorům, kteří se narodili v Japonsku, ale přesto píší spíše evropským stylem a odlišují se tak od tradice. Rozhodně se čte hezky, jeho kniha má své zvláštní tempo, které nikam nespěchá a pomalu rozplétá klubíčko lidských osudů.

O čem to celé je
Nyní něco o příběhu samotném. Hlavním hrdinou je Tóru Watanabe, kterému v prvním okamžiku je něco přes 30 a začne nám vyprávět příběh svého mládí z doby, kdy studoval střední -> vysokou školu. Postupně se dozvídáme o osudech nejen samotného Tóra ale i jeho přátel. K tomu jsem vypracovala jednoduchou „tabulku“ hlavních charakterů.


Hlavní charaktery
Tóru Watanabe - hlavní hrdina, intelektuál, lidé ho přirovnávají k Holdenovi Caulfieldovi, prý ani není moc pěkný, díky spolubydlícímu Extrémovi se naučil pořádně uklízet, není moc vnímavý co se týče holek, hodně žije ve svém vlastním světě, ale umí milovat

Nagasawa – Tórův kamarád, svůdce dámských srdcí, něco jako Neal Cassady, filozof, chce pořád znát a vědět, poznávat svět, naučil Tóra jak se hledají vztahy na jednu noc, arogantní nafoukanec, kvůli kterému se nakonec jedna holka zabije

Naoko – Tórova dlouholetá kamarádka, v sanatoriu, zbláznila se po smrti přítele Kizukiho, její sestra se také zabila – oběsila se a Naoko ji našla, nikdo nechápal, proč se chytrá a nadějná holka rozhodla skoncovat se životem, miluje píseň Norweigen Wood by The Beatles, jednou jedinkrát spala s Tórem

Midori – další Tórova kamarádka, zemřela ji matka na nádor, to samé otec, o oba se starala, když umírali, starala se i o umírající prarodiče, žije se sestrou, studuje vejšku, často mluví o sexu a kouká se na porno, jako malá utíkala z domova, nakonec se dají s Tórem dohromady

Kizuki – byl kamarád Tóra a přítel Naoko, chytrý, na první pohled bezproblémový, zastřelil se, nikdy s Naoko nespal, i když spolu kamarádili od dětství

Hacumi – dívka Nagasawy, ví o tom že měl i jiné holky na sex a přesto s ním je už 3 roky, později se dozvídáme že po Nagasawově odjezdu do Německa se Hacumi za 2 roky vdá, ale za další 2 roky si podřeže žíly

Reiko – kamarádka Naoko, poznali se v léčebně, přes 30 let je jí, v mládí hrála na klavír, mohla být hvězda, ale pak se jí zablokovaly nervy v prstu, zbláznila se, měla manžela a dítě, ale když jí jednou její malá žákyně začala svádět, Reiko ji uhodila a ta malá žákyně byla taková mrcha, že o ní začala šířit že je lesba a Reiko se zbláznila podruhé, raději se proto rozvedla, i když její manžel byl trpělivý a chtěl jí pomoci, pomůže Tórovi pochopit, že patří k Midori

Příběh hlavního hrdiny
Celou dobu se setkáváme s Tórem, kterého sám autor tak trochu přirovnává k Holdenovi Caulfieldovi. Je to intelektuál, má zvláštní druh vyjadřování, úzký okruh přátel apod. Jeho život je ovlivněn tak silnými okamžiky jako smrt nejlepšího kamaráda a jak se později dozvídáme smrtí i jeho hodně dobré kamarádky. To samozřejmě v mladíkovi, kterému je teprve 20 let zanechá stopy, a tak se po smrti Naoko vydá toulat se a stráví tak asi měsíc, než se vrátí zpět do Tokia, aby pochopil, že patří k Midori. V okamžiku toulání a cestování neznámo kam, mě připomněl slavnou Beat Generation.


Co mi to přineslo
Zajímavou věcí je náhled do myšlení mladých Japonců 90 let, kteří jsou nespokojeni se svým životem a kteří páchají sebevraždy, i když se jedná o naprosto bezproblémové studenty. Prostě se rozhodnou a zabijí se. U této knížky jsem si poprvé uvědomila, že sice sama mohu rozhodnout, kdy zemřu, ale že tím ovlivním i své blízké a tak že bych aspoň v tomto případě nemusela být sobecká. Asi kdybych měla pocit, že už dál ne, asi bych se zamyslela, jestli nemá cenu ještě chvíli počkat, kvůli přátelům. Rozhodně jsem trochu přehodnotila svůj postoj k této „problematice“.


Kompozičně jazyková stránka
Co se týká kompoziční a jazykové stránky knížky, tak jsou používané delší věty a přímá řeč. Jak jsem již předeslala, kniha má nejen svou atmosféru, ale také svůj vlastní čas. Plyne celkem pomalu, tak že si člověk vychutná každou řádku a vše směřuje k vyvrcholení. Hlavně v druhé polovině je protkána různými filozoficko-politickými názory a to tím způsobem, že je to snesitelné a hlavně poučné. Jedná se o retrospektivní vyprávění s tím, že orientace v čase je jednoduchá, protože nedochází k častým odbočkám. Samotná retrospektivita spočívá v tom, že na začátku se setkáváme se starším Tórem, který nám vypráví příběh svého mládí. V průběhu knihy se vypravěč nemění a nemění se ani jeho věk, až na pár pasáží typu „později jsem zjistil, že zemřela…“


Celkový dojem
Celkově se mi kniha líbila, pro svou jedinečnou atmosféru. Zanechala ve ě obraz japonské společnosti 70 let, kdy se studentská generace počala tak trochu měnit, alespoň co se týče jedinců. Rozhodně stojí za přečtení. Máte li rádi Holdena Caulfielda či Paula Coelha a jeho Veroniku, bude se vám Norské dřevo líbit. Já se rozhodně přidávám k těm, kteří tohoto autora rádi.


Norské dřevo
Závěrem vysvětlení názvu knihy. Naoko milovala The Beatles a nechávala si hrát od své kamarádky písničku Norwegian Wood a platila jí za každé zahrání. Tak proto.



93%

11 listopadu, 2007

Paulo Coelho - 11 minut (Eleven Minutes)




Přes víkend jsem se rozhodla číst. Sice jsem měla už rozečteno asi 7 knih, ale snad osud tomu chtěl, abych se vrhla na Jedenáct minut a přečetla je během dvou dnů. Brazilský spisovatel Paulo Coelho není vůbec špatný. Sice se nevyznačuje nijak složitými stavbami vět, či složitými zápletkami, čeho si všímá je spíše vyjádření pocitů a filozofických myšlenek hlavního hrdiny. Proniknutí k němu ze sociologického hlediska a samozřejmě co je pro Coelha typické, nastínění vztahu hlavní hrdina versus Bůh.

Jak to všechno počalo
Máte li dojem, že nelze spojovat slova Bůh a sex dohromady, věřte, že Coelho to dokázal. Celá knížka je příběhem brasilanky, která hledá své štěstí a lásku. V jejím životě jí pořád něco unikalo nebo se pokazily důležité mezníky, jako první polibek či první milování. Proto se rozhodne na týden odjet ze svého malého městečka do Ria de Janeira na dovolenou, kde by si konečně užila života takového, jaký si představovala. Hned první den na pláži ji osloví muž, který ji nabídne práci tanečnice ve Francii. María práci po rozmyšlení přijímá a plná nadějí na lepší život odjíždí s mužem do Francie. Tak pracuje, tančí, ale vše není tak růžové jak se zdálo. Město nepoznává, se zákazníky se nesmí bavit, a dostává zaplaceno méně než čekala. Rozhodne se, že s prací skončí. Dostává odstupné a z něho chvíli žije přemýšlí co bude dál. Chodí do knihovny, čte, moc neutrácí a v okamžiku, kdy jí peníze dochází se musí rozhodnout, jak dál.

Zlom v momentě největší nouze
Nechá se vyfotit a dá své fotky agentuře v očekávání modelingového úspěchu. Po několika týdnech ji zavolají, že ji chce vidět nějaký Arab. Nakonec jí slíbí 1000 franků, když se s ním vyspí. A tak se stane. A zde poprvé začne María vážněji přemýšlet o práci prostitutky. Potřebuje peníze na živobytí a také pro to, aby se do Brasílie vrátila s hlavou vztyčenou a mohla říct, že udělala díru do světa.


------------ted mi uniklo jak se dostala do Švýcarska

Prostitutka
Začne pracovat v ženevském nočním podniku, který má svá pravidla. Sklenka ovocného koktejlu, tanec, klábosení, odjezd do hotelu, 45 minut za 350, z toho 11 minut čistého sexu, 300 výdělek a 50 jako záloha za stůl v podniku. Během několika měsíců si dokáže vydělat peníze na svůj vysněný statek a potká dva osudové muže. Prvního exkluzivního zákazníka, který ji ukáže jak praktikovat metody sadismu a masochismu a ukáže jí, že z bolesti pramení vášeň a že s eto Maríi líbí. Druhého muže malíře, který ji osloví v den, kdy se rozhodla vrátit do Brasílie, vidí v ní můzu a ženu s vnitřním světlem a zamiluje se do ní.

Naplněné vztahu
Jejich vztah dojde naplnění za pár měsíců, kdy je María již skálopevně přesvědčená o svém odletu. Během té doby v ní muž vyvolá, to co už dávno nepocítila a to pravou lásku a ona ho naučí, že sex nemusí být jen nudný, jak se on domníval. Poslední den si spolu užijí, pomilují se a María odjíždí i když tajně na ženevském letišti doufá, že se Hart objeví. Tak se nestane...

Scéna jako z romantického filmu
Čeká jí ještě mezipřistání v Paříži a tam už se její milý objeví s růží v ruce a už ji nenechá odlétnout.

Skutečnost
Krása příběhu mimojiné leží i v tom, že je inspirován skutečným příběhem jedné bývalé brasilské prostitutky, která nyní žije ve Francii a se svým mužem má dvě děti.

Něco navíc než jen děj
Celý děj je protkám filozofickými úvahami, o kterých María přemýšlí. Časté jsou pasáže výňatků z Maríina deníku. Příběh je psán ich-formou. Spojení prostituce a Boha (María je jako většina brasilanek věřící, v Ženevě je jakási "Svatá cesta") je velice netradiční a tak trochu přitahující, ovšem vůbec nestojí proti sobě, jak by se mohlo zdát. ("Když mě přivedl ke čtvrtému orgasmu, vstoupila jsem do míst, kde vládne mír, při pátém orgasmu jsem se setkala s Bohem.")


Druhá polovina knihy je hodně o sexu, o orgasmu, o tělech, o duších, prostě o životě.



BUDE DOPLNĚNO


90%


10 listopadu, 2007

Seznam děl angloamerických autorů

Rozhodla jsem se napsat takový malý seznam literatury od známých autorů, stím že napíši jak se dílo jmenuje v češtině a jak v originále, tedy angličtině. Postupně budu díla doplňovat. Podtrženě jsou vyznačena díla, která jsem četla, nebo je četla z více než jedné poloviny. Díla jsou přečtena v čj.

Ernest Hemingway

Fiesta – The Sun Also Rises (1926)
Sbohem, armádo – Farewell to Arms (1929)
Komu zvoní hrana - For Whom the Bell Tolls (1940)
Stařec a moře – The Old Man and the See (1952)

John Steinbeck

O myších a lidech – Of Mice and Men (1937)
Na východ od ráje – East of Eden (1952)

William Burroughs

Feťák – Junkie: Confessions of an Unredeemed Drug Addict (1953)
Nahý oběd – The Naked Lunch (1959)
Dopisy o Yage – The Yage Letters (1963)

J.D.Sallinger

Kdo chytá v žitě – The Catcher in the Rye (1951)

Ray Bradbury

Marťanská kronika – The Martian Chronicles (1950)
451° Fahrenheita – Fahrenheit 451 (1953)

Jack Kerouac

Na cestě – On the Road (1957)
Dharmovi tuláci – The Dharma Blues (1958)
Andělé pustiny – The Desolation Angels (1965)

MOVIE: Mulholland Drive by David Lynch




Musím se přiznat, že před tím než jsem tento film shlédla, znala jsem jeho název a jméno režiséra jen pasivně a to tím stylem, že ano to už jsem někde slyšela. O jakékoli další diskuzi nemohla být řeč. I právě proto jsem tomu ráda, že jsem si tento film pustila a že mám zase o další filmový zážitek víc.



Jak je známo, nebráním se filmům se složitou dějovou kompozicí, s retrospektivním dějem či jinými komplikacemi, a neplat to jen o filmech. Ale žádný film na který si vzpomínám, se svou komplikovaností nedá srovnávat s Mulholland Drive. Jestli chcete u filmu přemýšlet a být překvapeni procitnutím ze své naivní (ne)vědomosti, neváhejte a shlédněte ho. (v angličtině bez titulků není prob lém rozumět, osobně jsem rozuměla 95% filmu co se angličtiny týče)



Příběh a zápletka jsou zdánlivě velice jednoduché. Povšimněte si prisím toho slíčka zdánlivě. Na Mulholland Drive se stane nehoda a přežije jediná žena - říkejme jí Rita, která trpí amnésií (takže vůbec netuší, že jí těsně před nehodou chtěli zastřelit). Je v šoku a sestupuje po srázu do města. Shová se v domě, který zrovna opouští teta Betty. Mladá a usměvavá Betty přijíždí do Hollywoodu, aby se stala herečkou. Rita a Betty, poté co se seznámí, začnou společně pátrat po Ritině minulosti. Pátrají, pátrají (detaily záměrně vynechávám) až narazí na modrý klíč a modrou krabičku.



V okamžiku kdy Rita krabičku odemkne, dochází ke zvratu, který totálně do té doby pochopitelný příběh naruší a ukazuje nám, že vůbec není vše, jak se zdálo a že vůbec nechápeme o co celou dobu běželo. Ve skutečnosti Rita je Camilla a Betty je Diana. Diana nechala Ritu zabít, protože ji nechtěla už za partnerku Obě jsou herečky, Rita je lepší a dohazuje tak Dianě role. Rita ale pomalu Dianu opouští a začne se sházet s mladým nadějným režisérem. Poté co má být vražda spáchána, má Diana obdržet modrý klíč.



A ten také obdrží a ... zblázní se, ukazuje se, že celá první část filmu je jen Dianin sen! A tak se vlastně až na konci příběhu dovídámě, že realita byla jen zdánlivá. Vše co se jí zdá vychází z jejích prožitků, které si upravuje tak, jak by si přála aby to bylo... Realita (tedy snad) končí tím, že Dianu pronásledují dva staříci, které jsme mohli vidět na začátku filmu, kdy Diana přilítává do L.A. Staříci ji pronásledují po bytě a pak se Diana v ložnici zastřelí.


... Silenció...



V celém filmu je několik pojítek a návodů, jak rozlousknout celou záhadu a rozhodně to chce minimálně ještě jedno a více shlédnutí. Takže film mohu jen doporučit, protože v sobě ukrývá víc než to, co jsem sem napsala. Vše je geniálně promyšleno a propleteno, a to se mi na tom dost líbilo. Nudit se rozhodně nebude a pasivním divákem se nestanete.

10/10

04 listopadu, 2007

Výtah - Jack Kerouac - Na cestě (On the road)

OBECNĚ

- vyšla roku 1957 (napsána již 1951)

- „roadmovie“, označována za „Bibli Beat Generation“ či za „Manifest B.G.“


- Příběh zahrnuje 3 roky života Jacka Kerouaca, kdy procestoval stopem Ameriku od východu k západu -> kniha byla napsána za 3 týdny, po požití alkoholu a benzedrinu na 30 metrů (někde uváděno 36,5 m) dlouhou roli papíru, aby zachoval svůj proud vědomí a nemusel pořád vyměňovat listy papíru -> 6 let to pak přepisoval (vydavatel mu to odmítl vydat pro absenci členění a interpunkce)

- Když ji poprvé představil vydavateli, tvrdil, že mu knihu diktoval sám „Duch Svatý“ a že se nesmí dělat žádné úpravy knihy, ty nakonec byly udělány, ale v přiměřeném množství (například byla vypuštěna kapitola, kdy Dean Moriarty spí s realitním agentem v nějakým hotelu) a samozřejmě byla doplněna již zmiňovaná interpunkce

- Po vydání se kniha stala hitem, poskytla Kerouackovi peníze a slávu (což ho paradoxně dost ubíjelo -> chlastal, necítil se dobře z nadměrné pozornosti fanoušků)



- Pro mnoho mladých lidí se kniha stala vzorem pro to aby se odpoutali od usedlého života a vyrazili na cestu, za dobrodružstvím



JAZYKOVÁ STRÁNKA

- ich forma, spontánní psaní, reálné zachycení prožitků co autor zažil, žádné vymyšlené příběhy (tím Kerouac opovrhoval)

- hovorový a nespisovný jazyk, slang

- členěna na 5 kapitol a k tomu vždy další podkapitoly

- užití pseudonymů (typické pro Kerouacka, kromě některých děl – např. Satori v Paříži tam hovoří přímo sám o sobě)



- silné prvky autobiografie
- Kritika západní společnosti, lpění na materiálních věcech, reakce na kapitalistickou utiskující společnost

HLAVNÍ POSTAVY

- Sal Paradise (zkomoleně - Sad Paradise - překládáno jako „smutný ráj“, ve skutečnosti to není nikdo jiný než sám Kerouac)

- Dean Moriarty (jako předloha pro tuto postavu J.K. posloužil Neal Cassady, se kterým Jack tvořil nerozlučnou dvojku a který se stal předlohou pro valnou část jeho tvorby)



DĚJ

- Nejedná se o klasický knižní námět, v podstatě kniha nemá zápletku, která by nějak vyvrcholila, celý příběh je záznamem zážitků a způsobu života, který beatníci v 50 létech vedli -> spontánně se rozhodnou a vezmou káru nebo si chytí stopa a jedou, i když maj v kapse třeba i jen 5 doláčů, sex, holky/kluci, drogy, jazz, tuláctví

- S knihou čtenář procestuje nejen USA ale i Mexiko, které se stalo oblíbeným útočištěm beatníků (ať už prchali před zákonem, nebo si tam jezdili pro trávu)

- Sal Paradise cestuje napříč Amerikou inspirován Deanem Moriartym a jeho vyprávěním o tom co na svých cestách zažil

- Cesta je cíl, na cestě není cíle, tan cíl je ta cesta a to o co tě obohatí

- Děj se složitě vypráví a není zas tak stěžejní, jedná seo vyprávění zážitků „Na cestě“ od prosince 1946 do léta 1950 mezi N.Y. a San Franciscem, s zastávkami v Denveru či Mexiku





What you can expect

V následujících týdnech se zde objeví (alespoň doufám) recenze na děl, která mám teď rozečtená, a to konkrétně na: Kafkovo Zámek, Marquezovo Sto roků samoty, od jedné spisovatelky jejíž jméno si nepamatuji Jonathana Strange a pana Norrella, Londonova Tuláka po hvězdách, Bradburryho 451° Fahrenheita a jestli jsem na něco zapomněla, tak to sem ještě přidám.

Dále se pokusím doplnit svou knihovnu recenzí o díla již přečtená, jako je například The Secret Diary of Adrian Mole by Sue Towsend a nebo o Šifru mistra Leonarda apod...

Postupem času se tento blog stane jakýmsi mým virtuálním čtenářským deníkem či sběrnicí úvah, co máme napsat do školy.

Dále hodlám převyprávět svůj referát na Beat Generation, s tím že budu postupem času přidávat více informací, ale chce to jak říkám čas. Prozatím se můžete těšit na výtah z referátu na "On the Road" vypracovaný velice jednoduše, grafickým zpracováním lišící se od ostatních článků. . Postupem času bude obohacen, až se dostaneme až tam, kam zamýšlím, ale o tom zatím pomlčím.

Doufám, že bude dostatek času a chutě na další zajímavé poznatky od Vaší Maky a že se mi tak podaří splnit, co jsem slíbila.

ukázka z filmu "Sometimes a great notion"

http://www.youtube.com/watch?v=vKdF-IP7rE0

Určitě si počkejte těch 10 minut! Mimochodem, v knize starocha Henryho neodváží Leeland, ale Henry čeká až se k němu Hank vrátí, zatímco Leeland je na cestě domů z města... jenom takové srovnání....

Ken Kesey - Tak mě někdy napadá (Sometimes A Great Notion)

(1977)

Úvodní slovíčko
Mých prvních 655 stránek bylo dočteno. A teď jsem z toho smutná, protože příběh mě fakt bavil! Asi si ho přečtu ještě jednou. O čem že je zde řeč? O druhé slavné knize Kena Keseyho : Tak mě někdy napadá, o které sám řekl, že lepší už nenapíše. Nevím, četla jsem od něj jen dvě, ale tahle je tak dokonale propracovaná, že je více! než dokonalá.

(I´ve already read my first 655 pages! And now I am sad because I really enjoyed the story. I´m sure I will read it again. What about am I writing? About the second famous book which was written by Ken Kesey, it´s called : Sometimes A great Notion. He said he would never write such a good one! I have read only 2 books written by him and this book is great and amazing, better than „One flew over Cuckoo´s neck.“ )

Co Vám mám povídat
Kdykoli se mě někdo ptá o čem ta kniha je, odpovídám, že je o dřevorubcích. Ano stejně tak jako vám, tak i mým kamarádům přišlo celkem komické, číst 650 stránkovou knihu o dřevorubcích. Rozhodně ale stojí za to! Motivy jako boj jedince proti společnosti, boj uvnitř rodiny, staré křivdy, sounáležitost při práci v lese, čáry indiánky Jenny, drsná rodina Stamperů, kteří se nikdy nevzdávají atd. O tom všem tato kniha je. A je tak brilantně promyšlená a provázena neorealistickými popisy krajiny a pocitů, že jsem se z toho div nerozplynula.

(This book is about Stamper wood-cutters´ family. Ye, that´s quite strange, 650 pages about wood-cutters. My friends asked me why could I read about wood-cutters. I could and I am happy now. The theme is about fights between individual person and society, fight inside the nuclear family, about old wrongs, about belonging between wood-cutters when they work etc. The Stapers´ family is rough and never gives up. The story is brilliatly written and all characters are genially made. You can notice nice neorealistic descriptions of nature and feelings.)


Stručná obecná charakteristika
Ken Kesey nás zavádí do prostředí amerického venkova, konkrétně do jeho rodného prostředí státu Oregon a představuje nám rodinu Stamperů, drsné dřevorubce a opravdovými city, chce se mi říct.
K hlavním postavám patří: Henry Stamper, Hank Stamper, Leeland Stamper, Joe Ben Stamper, Viv, Jenny, Drager, Floyd Evenwrite, barman a ostatní obyvatelé dřevařské vesničky.


Trocha příběhu
Myslela jsem, že tuším, jak vše dopadne. Tušila jsem málo! Například zápletka, kdy se Hankův bratr Leeland zamiluje do jeho ženy a chce aby s ním odjela, a Viv miluje oba dva, končí rozuzlením, že odjíždí Viv a nechává bráchy spolu, i když se před několika minutami poprali. Intelektuál Leeland, který přijíždí pomoci rodině s kácením lesa, aby byla splněna zakázka pro Waconda Pacifik, a který se chce pomstít Hankovi za to, že spal s Leelandovou matkou (nebyla matka Hanka), nakonec zůstává s bratrem a dozvídá se, že díky jeho penězům mohl studovat. Boj Hanka, který se rozhodne nestávkovat a splnit zakázku pro WP končí tragicky, protože Joe Ben umírá, když ho kláda zatlačí do bahna na okraji řeky a Hank nemá sílu kládu odvalit a Joe Ben se s vzrůstajícím přílivem utopí. Hankovo otci Henrymu uvolněná a nekontrolovatelná kláda odřízne ruku a on pak končí v nemocnici a blouzní. Doktoři mu pak už nedávají šanci na přežití. I přes všechny tyto útrapy Hank nakonec dřevo splaví ke společnosti a tak vítězí nad obyvateli městečka, kteří se mu v tom pokoušeli zabránit.


Výběr z pasáží stojících za zmínku
V knize je tolik krásných pasáží! Nevím , kterou zmínit dříve. I přesto se zmíním o některých hodně zajímavých, kromě popisování nádherné Oregonské krajiny.


1) Leeland zhulený píše svému kamarádovi o tom jak to u nich doma probíhá
2) Kláda, kterou se snažili Hank, Joe Ben a Henry spustit korytem k řece, se uvolnila, zasáhla Hanka do ramene, Henrymu utrhla ruku a Joe Bena pohřbila v blátě na břehu.
3) Rvačka mezi Hankem a Leelandem
4) Sebevražda promítače kina, když před tím volá Hankovi a obviňuje ho z toho, že díky němu lidi nemají peníze na to chodit do kina a on tak nemlže posílat peníze svému nemanželskému dítěti.


Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se týče jazykových a kompozičních prvků, kniha je psaná velice čtivě, hovorovým jazykem za použití dlouhých popisných neorealistických vět, které mají svou krásu a nespadají do nudnosti realismu v Zolovo Zabijákovi. Zpočátku, tedy prvních asi 100-200 stran jsem jako čtenář měla problém se orientovat v postavě vypravěče. Ta totiž není jedinná, ale mění se, aniž by vás na to někdo upozornil. Až ke konci jsem si mohla bez přemýšlení říci, tohle říká ten a tohle ten, protože už jsem postavy znala. Právě pro to si chci knihu přečíst znovu, protože mi v začátku toho asi hodně uniklo. Další zvláštností je užití myšlenek hlavních postav, tak že jsou napsány v závorkách a kurzívou. A v neposlední řadě typickým prvkem jsou pasáže, kdy autor popisuje, co se děje v ten konkrétní chvíli na více místech (a Viv seděla a přemýšlela..v hospodě se pilo... a Hank dělal to a to..Leeland byl tam a tam..počasí bylo takové a takové). Tento postup přispívá k dokonalé představě jak vše probíhalo a čtenář má pocit, že sedí v kině a vidí všechny ty prostřihy.


Postřeh
Jak jsem již naznačila, dílo je dokonale propracované od popisu krajiny po popis vnitřních stavů postav. Ken Kesey opět užívá motivu boje jedinec versus společnost, který použil již v Přeletu. Rozhodně mu zde svědčí přechod z uzavřeného prostoru do přírody, protože se ukazují jeho vypravěčské a popisné kvality.
Dílo bylo zfilmováno, zatím, jsem ho nesehnala, ale viděla jsem ukázku. Jak se zmiňuji u odkazu na ukázku, jsou tam drobné nesrovnalosti s knihou, ale to tak u filmových adaptacích bývá. Hlavní roli Hanka si zahrál Paul Newman, sice neodpovídá mé představě udělaného, drsného, vousatého Hanka, ale není tam špatnej.


Celkové zhodnocení
Celkově se mi kniha moc a moc líbila, že ani nejsem schopna vyjádřit jako moc, protože jazyk je tak nedokonalý nástroj pro vyjádření citů! Zkrátka stojí za to! A tak mě někdy napadá, nesuď knížku, dokud ji nepřečteš a tuhle si rozhodně přečti!

111 %