Citáty z knih

"Máš oči jako tabák" (Václav Hrabě)
"Mrs. Dalloway said she would buy the flowers herself." (Virginia Woolf)
"Láska je." (Paulo Coelho)
"Na cestě není cíl, cesta je cíl." (Beat Generation)

30 ledna, 2009

Hunter Evan: Blackboard Jungle





Málokdo by čekal, že Evan Hunter, autor vtipného románu z prostředí průmyslové školy, by mohl mít něco společného s autorem celosvětově známých detektivek Edem McBainem. Zkušený čtenář však ví, že se jedná o pseudonymy jednoho jediného člověka, Salvatora Lombiniho. Tím, že píše pod svými pseudonymy, získává možnost, stvořit několik na sobě nezávislých autorů, kteří si tzv. nelezou do zelí a ani kritikové nemohou jeho díla hodnotit na stejných rovinách. Ed McBain patří k těm autorským jménům, jejichž knihy se prodávájí téměř samy, jsou komerční a jejich proslulost jim zaručuje téměř automatický úspěch. Aby ale samotný autor světu předal více než komerčně úspěšné bestselery, rozhodl tak trochu rozdvojit a svá serioznější díla psát pod jiným jménem. Dílo Evana Huntera Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle) by mohlo být klidně považováno za zčásti autobiografické, jelikož autor sám kromě jiného ve svém mládím působil jako učitel na střední odborné škole v New Yorku.


Džungle před tabulí (Blackboard Jungle) je příběhem Richarda Dadiera, novopočeného učitele, který nastupuje na své první škole, střední průmyslové severní manuálce. Průmyslové školy nejsou zrovna snem každého učitele, jeden z pedagogů o ní mluví jako o jakési žumpě společnosti, která přetéká. Dny Richarda Dadiera jsou velice krušné, již první hodinu se přesvědčí o tom, že příručky, které má dokonale nastudované mu nepomohou řešit vyhrocené situace ve třídě. Nepodaří se mu ani přimět chlapce, aby ho nenazývali šéfe. Do toho všeho je jeho žena těhotná.


Hned první den se mu podaří si u žáků vydobýt špatnou pověst a to tím, že zachrání kolegyni od znásilnění. Chlapci mu to zazlývají a když jde v pátek se svým kolegou do baru zapít první týden, netuší, že se chystá jejich přepadení. Chlapci si na ně počkají a v temné uličce je surově zbijí. Žáci buďto zlobí nebo zastávají taktiku pasivní rezistance. Richardův kolega se po dvou měsících rozhodne s učením skončit, ale Rick vytrvá. Před Vánoci je pověřen přípravou besídky, kde zjistí, že jeho nejzlobivější žák Miller (jediný černoch v jeho třídě mající nejvyšší IQ) má dvě tváře. Ve třídě je zlobivý, ale na besídce pracuje s nejvyšší pílí a dokonce si s Rickem i povídá. Před Vánoci na poslední hodině se Rickovi dokonce podaří u chlapců vzbudit takový zájem o povídku o rytíři, která přeroste v diskuzi a chlapci se dokonce dozví, že se jednalo o alegorii. Patrně jediná věc, kterou je Rick naučil.


Souběžně probíhá i trápení Rickovi ženy, která začne dostávat anonymní dopisy, že má Rick jinou. Ředitel Small dostane stížnost na Ricka a pošle na něho inspekci. Insektor špatně pochopí to, že Rick vyvolává jen některé žáky (a nevyvolává ty problémové), z toho ředitel dojde k závěru, že se Rick chová rasisticky. To se ale brzy vyřeší.


Rick se nakonec nezúčastní vánoční besídky, protože Anne začne rodit. Dítě se bohužel narodí mrtvé. To a vše okolo má vliv na Rickovu psychiku a tak se do školy v lednu vrací s tím, že ty žáky nenávidí. Vyvrcholení přijde v momentě, kdy ho žák West provokuje přízvyskem „Daddy“, což se Ricka dotne a uchopí Westa za límec a dá mu do huby. West ale vytáhne nůž a začne s ním Ricka ohrožovat. Nakonec ale Rick za pomoci třídy Westa a jeho komplice přemůžou. Pomůže mu v tom hlavně Miller.


Kniha je náhledem na multikulturní americkou společnost a také nám ukazuje problémy nejen tamního školství. Rick je vnímám nejen profesně, ale i jako člověk, který se musí starat o rodinu. Také se citlivě dotýká témat jako je například násilí na školách nebo rasové předsudky. Kromě černocha Millera jsou ve třídě i Portorikánci nebo Italové.
Zfilmováno roku 1955

Nezapomenutelné momenty: Zmlácení Ricka a jeho kolegy, rozbití gramodesek Rickova kolegy Joshe, vánoční besídka a černošští andělé, rvačka ve třídě.

Šabach Petr: Babičky


Další z děl Petra Šabacha nás tentokrát zavádí do života Matěje, který se narodil 21.8.1951 v Praze (Šabach se narodil 23.8.1951 v Praze) a se kterým prožijeme nejen jeho mládí, ale také poválečný vývoj Československa. Kromě Matěje v knize vystupuje i jeho rodina, z nichž jsou velmi důležité postavy jeho dvou baiček. Babička Marie, která je prokomunistická a babička Irena, která je odchovankyní první republiky a velice vzdělaná. Největší paradox je obsažen na konci knihy, kdy se revoluce dožije pouze babička Marie, které to ale Matěj raději neřekne. Babičce, která by se revoluce chtěla dožít, té se ji bohužel nepodařilo.

S Matějem prožijeme nejzásadnější roky a to 1951, 1957, 1968, 1971 a 1989. Po vpádu rusů se s ním dokonce ocitáme i v Londýně, kam odcestuje na pozvání přítelkyně babičky Ireny. V Anglii se setkává i se svojí sousedkou a velkou láskou Alenkou, která tam vycestuje jako au-pair. Setkání však nedopadne nejlépe, Matěj se opije a Aničku poté v Anglii již nevidí. Nakonec se Anička vdá za němce Franze a emigruje do Německa. Ale to jsme již zpět v Československu, kam se Matěj nakonec rozhodne vrátit. Stesk po domově a možná i strach z emigrace do Kanady, kam ho láká slovenský přítel Laco ho přimějí k návratu do své domoviny i když ta je mezitím pod nadvládou rusáků.

Matějovi se podaří vycestovat ještě jednou a to do Jugoslávie a Řecka, kde zjistí, že i řekové pod návalem rusismu zapomněli na své kořeny a uctívají Lenina a Stalina. Sám Matěj přijímá život takový jaký je, nepůsobí potíže a tak se v poklidu dočká roku 1989 a může se s již zestárlou tetou Danielou zúčastnit sametové revoluce.

Jedním z Matějových kamarádů je i rus Vladimír Gubajev, jakojeinný byl po vpádu rusů schopen ruskou abecedou napsat heslo na transparent a který se po výměně profesora na češtinu nehorázně opil vodkou a přišel tak do školy.

Kniha je plná milých i nemilých příhod a čte se stejně tak jako ostatní Šabachovy knihy s úsměvem na rtech.

Zajímavosti: Z knihy jsem se dozvěděla, že Oxford Street byla původně označována jako way to Readeng a také to, že sirény znamenaly atomový útok a zvony chemický útok.