Maky Literární Recenze

Hrabal: Ostře sledované vlaky
Salinger: Kdo chytá v žitě
Coelho: Veronika se rozhodla zemřít
Kesey: Přelet nad kukaččím hnízdem
Obermeier: Saphó
Sofoklés: Antigona
Kundera: Směšné lásky
Trumbo: Johnny si vzal pušku
Hrabě: Horečka
Rudiš: Nebe pod Berlínem
Hall: Studna osamnění
Bajaja: Zvlčení

Bohumil Hrabal : Ostře sledované vlaky (Closely watched trains)

(1965)


Povinná četba Hrabala zahrnujíc
Jedno z děl naší povinné četby, kterou stejně nikdo nečte, až na pár výjimek. Asi bych se na to sama od sebe nevrhla už z pouhého pocitu, že se jedná o četbu povinnou, ale ona je to spíše četba doporučená, takže jde jen o slovíčkaření a o přístup nejmenované učitelky. Vždyť jak všichni víme, číst nás nebaví, nejlepší je rychlo-četba, a to a to ji nebaví, to a to nezná, má svý stupidní poznámky a obdivuje, když se někdo o nějaké období zajímá víc než ona. Ale neměla by to být právě ona, kdo by to měl všechno znát, ne jen její žáci, skalní obdivovatelé tohohle a tamtoho? Sorry, trocha vyjádření osobního znechucení….


Já versus Hrabal
Od Hrabala jsem zatím četla jen dvě díla. Neubránila jsem se přečtení „Obsluhoval jsem anglického krále!, abych mohla srovnat knížku s filmem. Knížka byla lepší. Film ostře sledované vlaky jsem neviděla, proto nemohu soudit. Takže čistě ke knize.


Něco málo o hlavním hrdinovi
Hrabal si opět jako svého hlavního hrdinu vybral mladičkého 22 letého chlapce (Elév Miloš Hrma), který si není příliš jistý v kramflecích, je hodně citlivý, pokusil se o sebevraždu a v momentě kdy se stane mužem, se stává i hrdinou, i když je to prototyp prosťáčka, který velice sensitivně vnímá útrapy 2. Světové války. Povoláním výpravčí, který se teprve zaškoluje (zde Hrabal čerpal ze svého života, sám a dráze nějaký čas pracoval, např. v Kostomlatech), který si podřezal žíly, protože zvadl, když mělo přijít na věc s jeho milou, ale který byl zachráněn, nejspíš bohem v podobě dělníka, aby později zemřel smrtí hrdinskou.


Hlavní zápletka a hrdinství prosťáčka
Stanicí již po několik dní projíždí konvoje ostře sledovaných vlaků, které převáží německé vojáky z fronty domů (1945). V jeden takový den má stanicí po půlnoci projet vlak vezoucí zásobu pušek. Vedení stanice se rozhodně, že se zachovají, jako se zachovali partyzáni v Polsku a že vlak zneškodní. Úkolu se nakonec hrdinsky zhostí náš mladý staničář, který vhodí bombu do 13 vagónu, ale je spatřen německým vojákem. Vyjdou 2 výstřely, staničář i německý voják jsou zraněni a poslední chvíle spolu stráví v příkopě. Němec trpí, škube sebou, na místě pochoduje, vzývá svou Mutti a tak ho náš hrdina zastřelí. Sám poté umírá a myslí na to, jak bude asi trpět jeho maminka, až ráno zjistí, že její syn domů z noční šichty nepřišel. A také myslí na to, jak na německého vojáka někde čeká jeho milá a taky se ho nedočká. A jak třeba mohli být přátelé, kdyby se nepotkali ve válce na odvrácených stranách zájmů.


Slavná razítka
Souběžně s retrospektivním příběhem staničáře a s tím jak nám vypráví svou minulost o tom jak jeho pradědeček chtěl zastavit tanky a ty ho přejely a utrhly mu hlavu, jak jeho dědečka zbily až zemřel, protože se posmíval lidem, je nám vyprávěn příběh dalšího muže ze stanice, který v noci spal s telegrafkou a potiskl jí zadek všemi razítky, které na stanici našel. Je poté vyšetřován a němci dochází k závěru, že se dopustil hanobení německé státnosti, protože použil i německá razítka.


Jazykově-kompoziční prostředky
Co se jazykové stránky týče, Hrabal opět spadává ke svému typickému psaní a tj. dlouhé věty, složité časové kompozice, retrospektivita, neobvyklá interpunkce. Nevadí mi dlouhé věty obecně, ale Hrabalův styl je pro mě zatím celkem obtížný na pochopení. Rozhodně se jedná o díle velice osobité, protkané neobvyklými a komickými prvky. A na styl se dá navyknout.
Jak je o Hrabalovi známo, upřednostňoval běžnou mluvu a liboval si v rozmluvách v hospodě, kde lidé nejsou svázáni konvencemi. Tyto prvky se také promítají do jeho tvorby. Pro to ty dlouhé věty, protože když člověk mluví, tak dlouhá souvětí bezesporu používá, jen si to tolik neuvědomuje.


Zajímavosti
Nyní k zajímavostem co jsem shledala. Hrabal si nejspíše libuje v popisu drastických a krvelačných situací, hlavně v popisu smrtí zvířat. (mrtví koně u trati, zabíjení holubů, zabíjení housera, vypíchnutí býčích očí, transport skotu vlakem…) Jakoby skrze zvířecí utrpení poukazoval na utrpení lidské. Druhou zajímavostí je přístup jeho hrdiny k ženám. Hlavní hrdina velice nesmělý mladík se sklony k milování žen pěkně stavěným (ceckáče, prdeláče), tak aby ho zaškolily. Podobný předobraz jsem zaznamenala i v anglickém králi. Takže zřejmě Hrabal miloval typické české ženy „krev a mlíko“. Což se mně velice líbí a přijde mi to milé. Ale každého vkus. Nemám nic proti nikomu!


Trocha srovnání s králem
Další zajímavostí je opět srovnání dvou hrdinů, jak z vlaků, tak z krále. V králi, starý plešatý generál v roli svůdce, zde starý plešatý železničář – svůdce, razítkář. Opět velice milé. Celkově Hrabalovo dílo působí velice mile, ukazující krásnou českou povahu, čerpající z jeho obrovských životních zkušeností. Kdo by si řekl, že vystudovaný právník bude dělat na železnici a pak o tom napíše dílo? Geniální!


Jak se k tomu stavím já
Zvláštní, teď když jsem příběh dočetla, připadá mi geniální. Asi je to odstupem času a zamyšlením se nad tím vším! Takže milé, citlivé, tragikomické, hrdinské, pravdivé, promyšlené, jednoduše geniální… číst znovu? Určitě!

95%