Ze zištných důvodů nepřicházím tak často do kontaktu s jinou, nežli anglicko-ameriickou literaturou. Tentokrát mi však byl doporučen jeden z nizozemských titulů patřící do kolekce „Světové knihovny Odeon“ a musím říct, že se mi moc líbil. Jak už to u těch doporučených bývá!
Autorem je spisovatelka, patřící k mladší nizozemské generaci, která se ve svém debutu nevyhýbá snad žádnému kontroverznímu tématu. V doslovu je jí tato skutečnost trochu vytýkána a je obviňována z toho, že právě na absolutní absurdnost nalákala své čtenáře. Ať již nalákala, či nenalákala, styl psaní (respektive kvalitní překlad) z knihy činí značně čtivou záležitost. Jako čtenář jsem doslova hltala každé slovo a kdykoli jsem knihu odložila, nemohla jsem se dočkat na okamžik, kdy se k ní vrátím. A to se mi již dlouho nestalo.
Děj je vyprávěn prostřednictvím Rain, která má 3 bratry : Ocean (její dvojče), Storm, Forrest a sestru Pillow. Již sama jména naznačují absurdnost celé knihy. Jejich matka byla za svého mládí tak trochu hippie. Storm je synem anglického aristokrata, Forrestův, Oceanův a Rainin otec se během svého života zblázní a usmyslí si, že je nový mesiáš, a otcem Rain je špatněl Juan, který se sice k dětem ze začátku choval mile, ale poté začal pít a nejdříve matku, poté i děti mlátit. Nakonec Juan strhne jednou řízení, když v autě jede celá rodina. Naštěstí jediný, kdo zemře, je právě Juan. Zde je zajímavá pasáž, kdy Rain vypráví, že následující měsíce v domě bez Juana ji přišly nudné a že dokonce Juana postrádala. Jeho agresivitu samozřejmě všichni vnímali, ale vnímali i to, jak na ně býval hodný. Tak si tak říkám, proč mámě tendenci tyto lidi a jejich skutky omlouvat?
Kniha je rozčleněna dle dnů před Valentýnem, Valentýn, po Valentýnu a ještě jakýsi epilog. Děj je vyprávěn prostřednictví již zmiňované Rain, tudíž ich-formou, a pasáže z přítomnosti jsou prokládány vzpomínkami na minulost (retrospektivita), které nám odkrývají tajemství, jenž je takovou zápletkou a jehož rozluštění (rozpomnění) má být vyvrcholením celého příběhu. Kromě rodiny Rain v knize vystupuje i Rainin přítel Fuke. Jejich vztah tak trochu odráží nálady Rain. Zpočátku když se seznámí je vše nové a krásné, poté se nepohodnou, ale nakonec se usmíří. Tentýž model je uplatňován na kostru příběhu, či na příběh Juana, zpočátku vše krásné, poté problém, který je ale zdárně vyřešen.
V čem jsou hlavní hrdinové odlišní od „normálních“ lidí a co tvoří titul kontroverním? Všichni jsou poznamenáni Juanovým týráním a matčinými depresemi, které po jeho smrti začala ještě silněji pociťovat. Ocean začal trpět schizofrenií a nehledě na to, že byl výjimečně inteligentní, myslel si o sobě, že je velikonoční králíček a dokonce nosil i králičí obleček. Ocean končí tragicky, oběsí se, což se ale stalo v minulosti, takže se s Oceanem bezprostředně nesetkáváme. Storm je ukazován jako ten vůdčí typ, který se po smrti Juana musel postarat o rodinu. Nyní poskytuje ubytování Rain, se kterou občasně spí. Takže incest. Také je závislý na sexu a na sledování porna. V závěru knihy vyjde najevo, že je i vrahem (Oceány se pokusí jako malého znásilnit nějaký muž na pobřeží – homosexuální pedofile, a tak Storm toho muže zabije, a k činu se přiznává až nyní ve svých asi 30 letech, kdy je zločin již promlčen). Forrest se jeví jako asi nejnormálnější z rodiny, sice hodně hulí a občas si šlehne trochu kokainu, ale jinak je celkem normální. Díky tomu, že dětství strávil v dětském domově (všichni sourozenci v jiném, Pillow byla adoptována), si nyní žije v pohodě. Pillow – nejmladší člen rodiny je na jednu stranu výborná matka malého Nikyho, na stranu druhou je to velká alkoholička. Takže nezapře svého otce Juana. A nakonec hlavní hrdinka Rain. Tak ta kromě toho, že spí se svým bratrem Stromem, spí s Fukem a čas od času se vyspí s nějakou ženou – bisexualita, pije, čas od času si šňupne koksu, a začíná trochu trpět svými potlačenými vzpomínkami na vraždu. Rain je tedy kombinací všech svých sourozenců. Za zmínku stojí i vztah matky a jejich dětí. Děti se snaží o kontakt s ní, jenže ona má pocit, že oni jsou to, co jí zkazilo život.
To, že autorka použila tolik ožehavých témat a zakomponovala je do příběhu jedné rodiny, nevidím jako její mínus. Za prvé, když se člověk dostane do nějaké těžké životní situace, hodně často se stává, že další těžkosti se přivalí jako přílivová vlna. A za druhé dle mého názoru tato jedna rodina je jakýmsi ekvivalentem k naší společnosti a poukazuje na to, co se v ní taky může stát a co se v ní za zavřenými dveřmi děje. Otázkou zůstává, jaká další témata si vybere do svých dalších titulů a zda se nebude opakovat. Upřímně doufám, že na svůj první titul neméně úspěšně naváže a že bude veřejností, ale i kritiky přijat kladně.
Můj osobní názor na knihu je velice kladný, jak jsem již naznačila, je velice čtivá a bavila mě. A upřímně řečeno v těchto sociálně patologických a kontroverzních tématech si přímo libuji, a mnohdy jsem měla pocit, že to není zas tak drsné, jak mi bylo naznačeno. Nejdrsnější pasáže pro mě byla lesbická milostná scéna (ne proti tomu obecně nic nemám), kdy Rain popisuje jak jde do kuchyně, zatímco opilá slečna leží v posteli a jak v té kuchyni vyndá z lednice okurku a ostrouhá ji. Již pár dní jsem na okurku chuť nedostala. Asi popis této milostné scény mi přišel méně zdařilý. To, že chyběla romantika by nevadilo, ale celé mi to nějak nesedlo a již jsem četla lepší popisy. Možná ale, že právě to bylo záměrem autorky. Kdo ví.
Na závěr snad dodán ještě vysvětlení názvu knihy. Na Valentýna se právě stala ta vražda a pokus o znásilnění. Tyto události všechny sourozence nadobro poznamenaly.
