Tak mě tak napadlo, že kromě angloamerické literatury, bych si měla přečíst i jiná díla. Nevím už jak, ale nějak jsem narazila na japonského autora Muramami Harukiho a na jeho Norské dřevo. Jak jsem se dočetla, Murakami Haruki patří k těm autorům, kteří se narodili v Japonsku, ale přesto píší spíše evropským stylem a odlišují se tak od tradice. Rozhodně se čte hezky, jeho kniha má své zvláštní tempo, které nikam nespěchá a pomalu rozplétá klubíčko lidských osudů.
O čem to celé je
Nyní něco o příběhu samotném. Hlavním hrdinou je Tóru Watanabe, kterému v prvním okamžiku je něco přes 30 a začne nám vyprávět příběh svého mládí z doby, kdy studoval střední -> vysokou školu. Postupně se dozvídáme o osudech nejen samotného Tóra ale i jeho přátel. K tomu jsem vypracovala jednoduchou „tabulku“ hlavních charakterů.
Hlavní charaktery
Tóru Watanabe - hlavní hrdina, intelektuál, lidé ho přirovnávají k Holdenovi Caulfieldovi, prý ani není moc pěkný, díky spolubydlícímu Extrémovi se naučil pořádně uklízet, není moc vnímavý co se týče holek, hodně žije ve svém vlastním světě, ale umí milovat
Nagasawa – Tórův kamarád, svůdce dámských srdcí, něco jako Neal Cassady, filozof, chce pořád znát a vědět, poznávat svět, naučil Tóra jak se hledají vztahy na jednu noc, arogantní nafoukanec, kvůli kterému se nakonec jedna holka zabije
Naoko – Tórova dlouholetá kamarádka, v sanatoriu, zbláznila se po smrti přítele Kizukiho, její sestra se také zabila – oběsila se a Naoko ji našla, nikdo nechápal, proč se chytrá a nadějná holka rozhodla skoncovat se životem, miluje píseň Norweigen Wood by The Beatles, jednou jedinkrát spala s Tórem
Midori – další Tórova kamarádka, zemřela ji matka na nádor, to samé otec, o oba se starala, když umírali, starala se i o umírající prarodiče, žije se sestrou, studuje vejšku, často mluví o sexu a kouká se na porno, jako malá utíkala z domova, nakonec se dají s Tórem dohromady
Kizuki – byl kamarád Tóra a přítel Naoko, chytrý, na první pohled bezproblémový, zastřelil se, nikdy s Naoko nespal, i když spolu kamarádili od dětství
Hacumi – dívka Nagasawy, ví o tom že měl i jiné holky na sex a přesto s ním je už 3 roky, později se dozvídáme že po Nagasawově odjezdu do Německa se Hacumi za 2 roky vdá, ale za další 2 roky si podřeže žíly
Reiko – kamarádka Naoko, poznali se v léčebně, přes 30 let je jí, v mládí hrála na klavír, mohla být hvězda, ale pak se jí zablokovaly nervy v prstu, zbláznila se, měla manžela a dítě, ale když jí jednou její malá žákyně začala svádět, Reiko ji uhodila a ta malá žákyně byla taková mrcha, že o ní začala šířit že je lesba a Reiko se zbláznila podruhé, raději se proto rozvedla, i když její manžel byl trpělivý a chtěl jí pomoci, pomůže Tórovi pochopit, že patří k Midori
Příběh hlavního hrdiny
Celou dobu se setkáváme s Tórem, kterého sám autor tak trochu přirovnává k Holdenovi Caulfieldovi. Je to intelektuál, má zvláštní druh vyjadřování, úzký okruh přátel apod. Jeho život je ovlivněn tak silnými okamžiky jako smrt nejlepšího kamaráda a jak se později dozvídáme smrtí i jeho hodně dobré kamarádky. To samozřejmě v mladíkovi, kterému je teprve 20 let zanechá stopy, a tak se po smrti Naoko vydá toulat se a stráví tak asi měsíc, než se vrátí zpět do Tokia, aby pochopil, že patří k Midori. V okamžiku toulání a cestování neznámo kam, mě připomněl slavnou Beat Generation.
Co mi to přineslo
Zajímavou věcí je náhled do myšlení mladých Japonců 90 let, kteří jsou nespokojeni se svým životem a kteří páchají sebevraždy, i když se jedná o naprosto bezproblémové studenty. Prostě se rozhodnou a zabijí se. U této knížky jsem si poprvé uvědomila, že sice sama mohu rozhodnout, kdy zemřu, ale že tím ovlivním i své blízké a tak že bych aspoň v tomto případě nemusela být sobecká. Asi kdybych měla pocit, že už dál ne, asi bych se zamyslela, jestli nemá cenu ještě chvíli počkat, kvůli přátelům. Rozhodně jsem trochu přehodnotila svůj postoj k této „problematice“.
Kompozičně jazyková stránka
Co se týká kompoziční a jazykové stránky knížky, tak jsou používané delší věty a přímá řeč. Jak jsem již předeslala, kniha má nejen svou atmosféru, ale také svůj vlastní čas. Plyne celkem pomalu, tak že si člověk vychutná každou řádku a vše směřuje k vyvrcholení. Hlavně v druhé polovině je protkána různými filozoficko-politickými názory a to tím způsobem, že je to snesitelné a hlavně poučné. Jedná se o retrospektivní vyprávění s tím, že orientace v čase je jednoduchá, protože nedochází k častým odbočkám. Samotná retrospektivita spočívá v tom, že na začátku se setkáváme se starším Tórem, který nám vypráví příběh svého mládí. V průběhu knihy se vypravěč nemění a nemění se ani jeho věk, až na pár pasáží typu „později jsem zjistil, že zemřela…“
Celkový dojem
Celkově se mi kniha líbila, pro svou jedinečnou atmosféru. Zanechala ve ě obraz japonské společnosti 70 let, kdy se studentská generace počala tak trochu měnit, alespoň co se týče jedinců. Rozhodně stojí za přečtení. Máte li rádi Holdena Caulfielda či Paula Coelha a jeho Veroniku, bude se vám Norské dřevo líbit. Já se rozhodně přidávám k těm, kteří tohoto autora rádi.
Norské dřevo
Závěrem vysvětlení názvu knihy. Naoko milovala The Beatles a nechávala si hrát od své kamarádky písničku Norwegian Wood a platila jí za každé zahrání. Tak proto.
93%
