Pavel Ota - Smrt krásných srnců

Vánoční čas pro mě není jen časem radosti a veselosti, ale spíše časem volných chvil na doplnění recenzí děl, která jsem stihla za poslendní půlrok přečíst, ale ke kterým jsem se zatím nedostala co se zápisu týče. Nyní se hodlám vrátit k dílu Smrt krásných srnců, které mě zaujalo při referátu ve škole.

Stylové

Ota Pavel a jeho styl je velice originální a osobitý a musím se přiznat, že se mi opravdu líbí. Je z něj cítit jakási dětská naivita vidění světa okolo, doplněna všudypřítomnou tragikomičností. Přesto má toto ne moc rozsáhlé dílo několik různých atmosfér. Od prvorepublikového nadšení a chutě do života se s hlavním hrdinou přeneseme do obavy z nacistů a skončíme smrtí, která se před ničím nezastaví a ještě si člověka vychutná.

Leo Prosser a jeho životní příběh

Hlavním hrdinou titulu je Otův tatínek Leo Prosser, židovský úředníček, tak trochu možná i podnikatel, který ze všeho nejraději rybaří. Společně s ním zažijeme úsměvné příhody, které ho provázejí jeho každodením osobním i pracovník životem. Bohužel doba je zlá, a tak jako Žid je nucen snášen rasovou nesnášenlivost během 2. Světové války a také si bude muset projít koncentračním táborem, stejně tak jako oba starší bratři malého Oty. Díky Otovi si tak můžeme reálně představit jak byl život za nacistické okupace těžký, zvláště pro malé židovské dítko. Otův tatínek se nakonec z koncentračního tábora vrací, tak jako jeho bratři a snaží se navázat tam kde přespat. Doba je ale jiná a tak je jeho osud zpečetěn. Po svém posledním neúspěchu s výstavními králiky přichází jako poražený domů a dalšího dne zemře.

Vykreslení atmosféry doby

Ota Pavel byl velmi dobrým spisovatelem a pozorovatelem. Dokázal nádherně vykreslit atmosféru doby, mezilidské vztahy, hrůzu války pro civilní obyvatelstvo a nezlomnou lidskou důstojnost. Jeho styl psaní je velice jedinečný, tak trochu připomíná psaní malého dítěte, a to je na tom tolik milé (vždyť vše zažl když byl malý). Ukazuje nám věrnou podobu svého tatínka, který se snažil něčeho dosáhnout a střídavě se mu to dařilo či nedařilo. Ať už se mu dařilo více či méně, vždycky po jeho boku stála Otova maminka, prototyp moudré ženy, která jde za svým manželem v dobách dobrých i zlých. Typickým znakem Oty Pavla a jeho tvorby je bezpochybu ryaření, ani v tomto díle zmínku o své a tatínkovo zálibě nevynechává a tak se dozvídáme, jak se málem utopil a nebo jak rybařil na černo.

Závěrem

Kniha je pro mě jedna z těch, po které ráda znovu sáhnu, když se budu chtít odreagovat a mohu ji jen doporučit. Bezesporu patří ke klenotům české literatury 20. století a dokazuje, že Ota Pavel byl nejen výborným komentátorem a redaktorem, ale i spisovatelem s vyjímečně osobitým přístupem k vyprávění příběhů.

100%

Hakl Emil - Konec světa

Je to už asi půl roku, co jsem se začetla do Emila Hakla. Jak to tak už u mě bývá, nejsem zběhlá v české literární scéně, což mimochodem považuji za jedno ze svých největších mínus, které je třeba odstranit, a tak jsem si Hakla sehnala opět na doporučení, které ani tentokrát nezklamalo.

Tentokrát trochu z jiného konce

Jelikož je to již nějaký ten pátek, co jsem ho četla, a to dokonce dvakrát, přesto mi má malá paměť nedovoluje, abych se rozepisovala o příbězích samotných. Místo toho napíši něco málo o atmosféře, která na mě skrze titul dýchla a která mi utkvěla do dnešních dnů v hlavě. Troufám si tvrdit, že se ke knížce opět vrátím, jelikož ji mám doma, a ihned poté napíši trochu více konkrétnějších informací.

Hospodo nalejvej

Ne nadarmo jsem v několika recenzích objevila zmínku o jakési podobnosti s hrabalovským stylem. Nechci zde tvrdit, že tomu tak opravdu je, to ví jen autor sám, ale čtenáři se to tak může jevit. V Konci Světa je většina příběhů situována do hospůdek (často "pajzlů"), klubů, omšelých bytů či nočních uliček v Praze. Díky tomuto výběru míst na nás dýchá ta správná atmosféra existencionalismu. absurdity a temnoty. I správným výběrem jazykových prostředků má čtenář pocit, jako by se objevil vedle hlavního hrdiny u hospodského stolu a účastnil se těch správných hospodských debat.

Bez přetvářky

Těžko psát recenzi, tak aby čtenáři pochopili atmosféru knihy. Knihy se mají číst a tahle určitě za naši pozornost stojí. Na nic si totiž nehraje, příběhy prostě plynou tak jako by jste seděli u výčepu a poslouchali vyprávění obyčejných lidí s tím rozdílem, že příběhy budou velmi absurdní (viz. japonská dívčina, co neuměla ani slovo česky, medvěd naplněný marihuanou atd...).

Mládežnické časy

Trochu si tak říkám, jestli takhle nějak nebudou vypadat má studentská léta. Jedna absurdita za druhou, nekonečné tahy noční Prahou, probouzení se na neznámých místech. Představa je to děsivá, ale tak trochu i lákavá.

Seznam povídek

Závěrem si dovoluji připojit seznam povídek, které kniha obsahuje (jak jsem se dočetla, těchto 10 bylo pečlivě vybíráno asi z 80).

1/ JEDNO ODPOLEDNE

2/ PRVNÍ CIZINCI V PRAZE

3/ ZLATÉ ČASY

4/ KONEC SVĚTA

5/ VZPOMÍNKA NA OZZYHO

6/ LÁĎOVO POSLEDNÍ TANGO

7/ ZLATÉ ČASY (2.DÍL)

8/ BOUŘKA

9/ VRAH

10/ DRUHÁ TŘETINA (RYCHLOROZPUSTNÝ ROMÁN)

100%