V posledních týdnech se velikým hitem na českém knižním trhu stal titul Jiřího Šulce - Dva proti říši. Přestože nerada podléhám koupi masově oblíbených a reklamně proklamovaných titulů, po otevření této knhy jsem dospěla k názoru, že by nebylo od věci, učinit drobnou výjimku. Přesvědčil mě i fakt, že kniha pojednává o etapě našich dějin a tak jako správný čech, bych titul měla přinejmenším zběžně znát. Po jeho přečtení mohu knihu vřele doporučit a to nejen pravidelným, ale i občasným čtenářům.
Příběh, který všichni dávno známe
Jiří Šulc vypracoval reálný obraz životů českých vojáků ve službách britské exilové vlády, ale i českých odbojářů a německých protektorů. Od začátku knihy je každému jasné, kam příběh dvou hlavních hrdinů (Gabčíka a Kubiše) nezadržitelně směřuje. I přes tuto skutečnost čtenář nepřeskočí jedinou řádku a neodtrhne se od knihy, byť jen na okamžik. Nebudu se tu dlouze rozepisovat o příběhu samotném, jen naznačím, že s hlavními hrdiny projdeme jejich výcvik ve Skotsku, vyskočíme nad Protektorátem Bohmem und Mahren, zkontaktujeme český odboj, naplánujeme atentát na říšského protektora Heydricha, který následně uskutečníme a nakonec s nimi zažijeme i jejich poslední dlouhý boj, který skončí smrtí jejich i jejich spolubojovníků. Kromě příběhu Gabčíka a Kubiše se setkáme s mnoha dalšími historicky existujícími postavami, ať už členy odboje nebo německé vlády.
Osobní životy
Kniha ale není pouhým výčtem bojových akcí, které museli vojáci podstoupit, ale zabývá se i jejich osobními životy. Můžeme sledovat vyvíjející se vztahy v rodinách, které je ukrývaly, ale i milostné "avantýry" Gabčíka a Kubiše. Tím že autor používá často přímou řeč, nám dává možnost si reálně představit dialogy, jak mohly eventuálně probíhat. Zjistíme jak byl Gabčík pro slečny neodolatelný a jak se opravdu jednoduše seznamoval. I tyto obrazy z jejich života dodávají knize velkou autenticitu. Kromě zmiňovaných milostných vztahů, se autor zabývá i rodinými vztahy a to hlavně, když se někteří členové parašutistického výsadku bojí o životy svých příbuzných. Každý to řeší po svém. Někdo se zabije, jiný jde udat přátele (Čurda - ten kdo prozradil úryt v kostele).
Svědectví doby a morální dopad
Spíše než sám silný příběh mě zaujalo poslání celé knihy, které z ní jednoznačně vyplývá. Hlavně z posledních stránek je značně cítit odhodlání čechů bojujících za svou zemi, jejich víra v lepší zítřky a ochota zaplatit vlastním životem, jen aby ta naděje na zítřky přežila. A to nemluvím pouze o vojácích, ale hlavně o členech českého odboje, kteří byli za nápomoc vojákům potrestáni smrtí nejen jich samotných, ale i jejich rodin. To samé se stalo rodinám vojáků a jen minimum jedinců přežilo následující německé represe. Další velice zajímavou skutečností je náhled na tehdejší německé praktiky, které měly český národ přinutit kolaborovat s nimi. Vyhrožování, otisknutá jména zabitých v novinách, neustálé rozhlasové hlášení o zabíjení, nebo příslib několika miliónů za pomoc při dopadení atentátníků. Člověk by se až divil, kolik lidí podlehlo a donášelo na své krajany. Na druhé straně je nám přinesem obraz lidí, co se nevzdávají a jsou ochotni podstoupit kruté fizické i psychické nátlaky a přesto neprozradí jedinou informaci.
Učitě nepřehlédněte
Je dle mého názoru záhodno knihu si přečíst a odpovědět si sám na otázku, jakou roli byste zaujali v dané době Vy. Zda by jste utekli před vytvořením protektorátu a stali se členy odbojové vlády či armády, nebo zda by jste zůstali a následně se snažili působit v českém odboji a pomáhat českým vojákům, nebo zda by jste donášeli na své spoluobčany s cílem zachránit si vlastní krk.
Udělal Beneš dobře aneb co se mělo stát, stalo se
Tato otázka nepřímo leží na rtech autora. I když Beneše možná mnozí odsuzovali (či stále odsuzují) za přípravu plánu na atentát a za jeho provedení, dle mého názoru nebyla jiná volba. Jak sám autor v knize naznačuje, češi museli britům ukázat, že mají schopné lidi a že nechtějí být součástí říše. Obviňovat Kubiše, Gabčíka a spol. za to, že jsou zodpovědni za následovné vyhlazování českého národa, je dle mého názoru nesmysl. Kdyby tak neučinili, Němci by tak postupovali stejně. Historie se nedá změnit a vše co se odehrálo, mělo nějaký smysl a proto se nezabývejme tím, že to mohlo být i jinak. Bylo to tak, jak to bylo a prezident Beneš činil dle svého nejlepšího svědomí, i když ho jistě ztráta několika tísíců čechů mrzela až do konce jeho života.
Jazykově-kompoziční mini rozbor
Co se jazykových a kompozičních prvků týče, tak kniha je psána velice čtivě, dokonce jsem měla problém v momentě, kdy jsem ji odložila. Celou dobu jsem myslela na to, jak to bude pokračovat. Vhodným užitím jazykových prostředků, autor dosahuje jedinečného zachycení atmosféry života v období protektorátu. Je použitá jak přímá, tak nepřímá řeč, doplněna místy udáním přesného datumu, pro lepší orientaci v čase. Většina postav je historicky prokazatelná, jak sám autor v doslovu zmiňuje. Obrovské uznání si bezpochyby zaslouží autorova historická práce, díky níž je kniha poutavým příběhem, který se odehrává na pozadí historických událostí.
Titul 100% stojí za přečtení!
100%
