I technika má své krásy

MAKE OUT - VÁŠNIVĚ SE LÍBAT

O toleratnosti (č.1)

" Kuřáci versus nekuřáci"

Od té doby co taákové společnosti začali vyrábět cigarety je svět rozdělen na dva tábory, na kuřáky a nekuřáky. Nejedná se však o rozdělení reálné, to by zřejmě jedna půlka zeměkoule byla obklopena oblaky dýmu, zatímco ta druhá by zela čistotu. Rozdělení je čistě teoretické, protože ve skutečnosti žijeme společně a to se jeví jako problém, který je třeba řešit již ne pouze požádáním o nekouření, ale zákony, alespoň to si myslí většina politiků a zřejmě i lidí.

Mezi nekuřáky existují jak zarytí odpůrci, tak lidé tolerantní. Jednou jsem četla jakýsi článek v jednich novinách, zpovídající občany zda by se měly rozdělit prostory v hospodách mezi kuřáky a nekuřáky. Výsledek mě nejenže šokoval, ale i rozesmál. Lidé co by hospody rozdělili, byli tací, kteří sami hospody navštěvují zřídka a nekouří. Na druhou stranu nekuřáci chodící do hospod se přikláněli k nerozdělování.

A teď mě napadá otázka, proč by o této situaci měli rozhodovat právě tací, kteří do těch hospod vůbec nechodí? Nevidím v tom logiku. (Proč by o zákonech o potratech měli rozhodovat muži? Ne nejsem feministka, jen nelezu lidem do zelí a netrhám jim lupení.)

Ono totiž lidé co nekouří a do hospod chodí, vědí, že realizace je téměř nemožná a i kdyby, stejně většina lidí v jejich okolí jsou kuřáci a rozdělení místností by vedlo k separaci.

Zkrátka, jdeme li do hospody, musíme chtě-nechtě s kuřáky počítat a být tolerantní. Na druhou stranu kuřáci by měli být tolerantní k nekuřákům, kteří je slušně požádají, zda by si nemohli zapálit jinde. Myslím, že k tomuto nepotřebujeme nějaké nesmyslné zákony. Sama znám ve svém okolí hodně kuřáků a tak se snažím být tolerantní. A oni se mě vždycky zeptaj zda si můžou zapálit, už jsem je této slušnosti takříkajíc naučila :) Stačí jen to, aby se každý choval dle svého nejlepšího svědomí.

Milan Kundera "Směšné lásky"

Jak jsem již jednou avizovala, nejčastěji začnu číst knížku z doporučení nějakého člověka. Ne jinak tomu bylo u "Směšných lásek" Milana Kundery. Mým vřelým doporučovatelem se stala Jillian.

Kniha je souborem milostných povídek s žertovným podtextem, což je dle mého pro Kunderu tak trochu charakteristické. Spíše než obecně hodilo by se přistoupit k povídkám konkrétním.

1. Nikdo se nebude smát
2. Zlaté jablko věčné touhy
3. Falešný autostop
4. Symposium
5. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
6. Doktor Havel po 20 letech
7. Eduard a Bůh

Nikdo se nebude smát

Krásná názorná ukázka toho, co vše se může stát z jedné nevinné hry. Vysokoškolský profesor je požádán, aby vydal recenzi vědecké práce pana Zátureckého. To by nebylo zas tak nemožné, kdyby si profesor o jeho práci nemyslel, že nestojí za nic a kdyby na něho pan Záturecký netlačil se slovy "Na Vašem posudku závisí budoucnost mé práce". Zprvu chce profesor k Zátureckému být upřímný, ale když se s ním setká v tváří v tvář, je mu ho líto. Tak se mu snaží následující měsíce vyhýbat, vymýšlí si různé záminky pro svou nepřítomnost, přehodí si načerno své přednášky, ale i tak se panu Zátureckému podaří vypátrt alespoň adresu jeho přechodného bydliště. Zde nastává další komplikace a to Marie, žena která u profesora načerno bydlí. Profesor obviní ze srandy Zátureckého z obtěžování Marie, čímž následně rozpoutá pátrání po Marii, které vyvolá Zátureckého žena. Celá povídka končí tím, že profesor paní Záturecké přizná, že práce jejího manžela nestojí za nic. Profesor nakonec zřejmě ztrácí jak práci tak i Marii a to vše jen kvůli tomu, že nechtěl být ten, kdo panu Zátureckému sdělí, že jeho několika roční práce je jen souborem opsaných citací a že nepřestal se svou hrou včas.

Tím, že se snažil zpočátku panu Zátureckému vyhýbat, se mu jen snažil naznačit, že nechce být jeho katem. Je na něj totiž vyvíjen tlak, že právě jeho recenze vědecké práce rozhodne o její budoucnosti. Ale jak pan Záturecký nepřestával profesora pronásledovat, přijal profesor jeho počínání za jakousi hru "kočky a myši". Ale situace se komplikovala a komplikovala, až nával lží přivedl profesora ke zkáze. I tak je mi sympatický a je mi ho v podstatě líto, protože se celá situace obrátila proti němu.

Mapa oblasti kam jedu

Mám novou barvu!

No jo tvářím se jak idiot v 11 večer :)

Řekneš o někom něco špatného? Pro mě výzva dokázat opak!

Onehdy jsem kamarádce říkala, co se ve mě odehrává v případě, kdy na někoho slyším něco špatného.

V případě, kdy se od někoho dozvím, že ten a ten je takový a makový, zvláště že takovost a makovost je nějaká špatná vlastnost, jsem nevěřícím Tomášem a je pro mě výzva, dokázat, že to tak není. Nesnáším hážení špíny na druhé a tak si raději zjišťuji věci sama. A osoby, které jsou pošpiňovány stávají se pro mě středem zájmu. A teď se jedna taková osoba v mém okolí vyskytla a já bych velice ráda zjistila, že se jedná o osobu milou a ne nepříjemnou, jak mi o ní bylo řečeno.

Vnitřní dilema aneb jak se zachovat?

Tak je tu pořád ten problém s kytarou. Typický přístup skupiny a ne jednotlivce. Totiž, kdyby se konkrétně našel jedinec, který to udělal, nebo kdyby kytara byla svěřena jednotlivci, nebylo by tolik těžké dočkat se náhrady, obrátit svou zlobu na konkrétní osobu a vypořádat se s nastalou situací. Ale to není můj případ. Kdo to udělal nevím, mohu jen hádat a já nehádám.

V čem je ale větší problém je v náhradě škody. Celé částky se asi nedočkám, a to ne z důvodu, že by na to lidi neměli, oni na to ani chtít mít nechtějí. Typický případ schování vlastní identity v davu a přijmutí co nejmenšího dílu zodpovědnosti a s tím spojené náhrady škody. V situaci kdy já bych někomu něco rozbila, tak bych ho jednak informovala a jednak mu to vynahradila s tím, aby vztah neutrpěl. (nehci si hrát na světce, ale toto patří k základním pravidlům slušnosti )V jiném případě, kdy se jedná o skupinu o mě vůbec nejde, jde všem jen o vlastní kůži.

A nejlepší je fakt, že mi bylo sděleno, že jsem si přes léto vydělávala, tak si klidně můžu koupit novou. Ráda bych proto informovala, že peníze co si vydělám neutratím za kytaru, nýbrž za vzdělání na poli jazyka anglického, které mě přijde celkem na 15 000. Vyúčtovíání pro zájemce dodám.

Mám 100 chutí udělat jednu věc, nechat je koupit novou a pak jim názorně předvést co znamená zničená investice. Zničenou investicí mám namysli velice efektivní rozbití té nové kytary. Přeci jen já kytaru mám, sice hraje špatně ale hraje, tak proč si nezašpásovat a neukázat všem jak se člověk cítí vidí li své těžce vydělané peníze přicházet v niveč. Nehcci být pomstychtivá, jen chci ukázat trochu názorněji, co se v mé duši při otevření "kauzy kytara" odehrává.

Na závěr chci dodat, že mě už ani tak nejde o peníze, ale o další ztrátu iluzí v dobrotu a poctivost lidí, kterým ani přes upřímné či neupřímné omluvy již nemohu věřit a mám teď na výběr, buďto být za pokrytce a hrát s nima hru na "vše je ok" nebo být sama sebou a a tyto lidi vytěsnit ze svého života. Člověk je ale tvor společenský a tak si asi zahraju již zmiňovanou hru a budu se bavit na cizí účet a pro příště si dám pozor. Stále ale existují lidé, kterým věřím a u kterých mám pocit vnitřní čistoty, moudrosti a dospělosti, jelikož k dospělosti patří i fakt, že se umí ke svým prohřeškům přiznat.

Nechci být pokrytcem, ale situace mě k tomu přímo nutí. Fakt teď nevím...

Nejde mi vyndat ježek z klece. S Jiliann trávíme večer u vodnice a čajíku ...

... černého - Golden monkey

Maky píše: Jillian mě obelhala, měl tam bejt jabkovo-višňovej, ale dala tam černej. Taky jí pak bylo blbě :-)

Dotazník "Jak znáte hantec?"

• Chcete li se připojit, čakám Vaše návrhy :)
  
  
  1) „Bacha, švestky!“ -
  
  2) Když „dostanete mixnu“ –
  
  3) Když jste „fet jak deka“ –
  
  4) Hoď čuz na raky –
  
  5) Hodit tyčku –
  
  6) Hrnót krtkem na Slintáč –
  
  7) Jít na jedničku –
  
  8) Křivá válka –
  
  9) Liznót se štatlem –
  
  10) Mlátit vo zem –
  
  11) Oplodnit kóřku –
  
  12) Pecen háže hicnu –
  
  13) Rozhodit sandál –
  
  14) Trhnót kó –
  
  15) Vyvětrat kostru –
  
  16) Za kolečkem –
  
  17) Zglgat se na šrot –
  
  18) Zazvonit na klofnu –
  
  19) Když Vám někdo dá „pětikvalt“ –
  
  20) Co je to „krčál“ –
  
  21) Krótit tři metry –
  
  22) Co jsou to „kruple“
  
  23) Čechrovat či čechrovat bahno –
  
  24) Co je to „lochec“ –
  
  25) Mít pěřinu -

Hrůza z cestování?

Jako minulý rok, chystám se s babičkou do Alp a jako minulý rok, už zase prožívám ten svůj cestovní stres končící hrůzou z cesty autobusem, hrůzou ze spánku na cizím místě a hrůzou z toho, že mi něco doma uniká. Nevím, jestli je to už nějaká psychická nemoc, ale jelikož se to u mě objevuje už poněkolikáté, obávám se, že mám problém a už teď se těším až se vrátím zpět domů. A to cestování miluju, ale asi na to teď není správná doba.

20. srpna 2008

Tak jo, je srpen, konec prázdnin a červenec jsem proflákala. V Maďarsku to za nic moc nestálo, alespoň jsem čekala více vzrušení. Pak jsem marodila s boreliózou. V srpnu jsem nastoupila do obchodu jako pomocná prodavačka, což mě začalo bavit, pomalu se začínám bát abych tak neskončila. Ne, nemám nic proti prodavačkám, dokonce se na jejich práci nyní koukám s respektem a obdivem, protože vím co to obnáší, ale upřímně, mé cíle, i když zatím nevyřčené, jsou někde výš, alespoň co se týče společenským a peněžním ohodnocením. Rozhodně mě práce bude chybět, protože mi kolegyně tak jaksi přirostly k srdci. Sice se skoro neznáme, ale je s nima sranda a baví mě to celé pozorovat. Takže teď lituji, že jsem nedělala už od července, kromě rozvinutějších vztahů bych měla rozvinutější i účet v bance, který nyní jaksi stagnuje. Ó výborně, přišly my přídavky.

Co mě tak baví na práci prodavačky? Především ten kontakt s lidmi, není to žádná pro mě nudná kancelařina plná papírů, tužek a sponek, zvonících telefonů a uzavřeného prostoru. Za kasou se mohu kolem sebe rozhlédnout a pozorovat a to je to, co mě baví. Někdy se stane, že zákazníci jsou komunikativní a tak můžu navázat takové to povídání, které se užívá, když takhle někoho neznáte. A pak jak říká můj tatínek, to pak poznám osudy lidí.

Takže jsem se možný tyhle prázdniny i rozvinula, alespoň co se týče změny prostředí, nástupu na nové pracovní místo, poznání nových lidí a vědomím, že práce může i bavit.

A proč to vlastně celé píšu? Protože chci psát! Už nevím co jiného udělat, aby se ve mě zase objevila ta chuť něco tvořit. Teď jsem zrovna vedla na toto téma emailovou korespondenci. Proč to nejde psát. Dospěla jsem k názoru, že je to díky několika faktorům : není co sdělovat, nechce se psát a publikovat věci moc osobní, je to krize. Ale nějak se překonat musí, ne? A už je tu zase ten vliv (ten vliv má i jméno!), který mě teď ale musím podotknout příjemně! pronásleduje. Třeba je to stěžejní vliv v mé dospívajícím životě a pokud ho uchopím správně, jednou tomu budu vděčná, ne že bych nebyla už teď. No jo, píšu o moc osobních věcech a tak tajnůstkařím, takže spíš teď chci psát o tom, co jsem asi tak před půl hodinou dělala!

Šla jsem si zaběhat, teda vlastně se jen tak projít. A jak se tak procházím a dýchám čerstvý vzduch, tu mě napadne, proč si nezaběhat? Neprokrvit tělo? Kvůli nemoci jsem nemohla, ale teď už mi nic nebrání. Tak jsem se rozběhla a ejhle, co to je? Nohy bolí, srdce buší, mohutně oddychuji. Z mého vysněného spoceného běhu s úsměvem na tvářích se stal boj o uběhnutí 50 metrů. Takže jsem se rozhodla, že je na čase se mnou něco dělat. Chci se líbit, nejen ostatním, ale hlavně sobě. A tak doufám, že za půl roku, již uběhnu více než 50 metrů.

A to by bylo pro dnešek asi dost. Začala jsem běhat, začala jsem opět psát, i když tak trochu skáču od pátého přes deváté, ale je to ten první krok, a ten prý bývá nejtěžší. Cítím se jako tenkrát poprvé, když mě pustili na kasu. Jako úplné nemehlo, ale je to výzva a štíři jsou prý bojovníci, tak doufám, že tomu dostojím.

Vzpomínka na Itálii 06

I´m not selfish, but this photo is too sexy. Does anyone see it? Pls, contact me :)

Jak Maky vařila oběd

Takže jsem si vymyslela svůj recept a pojmenovala ho tak nějak Kuře na bylinkách

Kuřecí prsíčka rozmrazíme a poté nakrájíme na kostičky. Vložíme na pánev s olivovým olejem, osolíme, přidáme rozkrájené stroužky česneku, provensálské koření, tymián a oregáno. Na mírném ohni smažíme do zlatova. Poté z pánve vyndáme a smažíme na ní předvařenou rýži, zase s bylinkami. Přidáme zelninu (kukuřice, hrášek, mrkev...). Poté přidáme osmaženou cibuli (sklovatělou) a maso. Hotovo. Enjoy your meal. :)

Celebrate and drive?

Just a photo

I´ve just decided to add the latest photo of myself. Surely, there is Me and A Friend of Mine Jiliann somewhere in the dark forest :)

All over me - Song from Loving Annabelle

http://www.myspace.com/dangerflowers

"All over me" by Danger Flowers

The space between what’s wrong and right
You will find me waiting for you.
All your fortresses go down in the night,
To the dawn I’ll see you through.

Cause I know, that you know
You’re all over me now.
And it’s clear, you will show,
And your curtains will go.
But if your heart is cold,
My sheets are warm,
I will shelter you
All through the storm.
I will shelter you
All through the storm.

100%

Loving Annabelle aneb One Student, One Teacher, One Secret

Při svém prázdninovém surfování po internetu jsem narazila na tento zajímavý snímek. Už mě přestávají bavit pořád ty samé romantické filmy o princezně a jejím princi a tak jsem zabruslila na trochu tenčí ledy, které by ještě v této době někteří lidé nebyli schopni probořit. Já mezi ně rozhodně nepatřím a originální věci, tak trochu provokující přímo vyhledávám :) hlavně co se filmů týče. Ne vždy vysoký hollywoodský rozpočet, zaručuje kvalitu filmu. A zde je důkaz!

Film je příběhem tak trochu neposlušné rebelky Annabelle (ale ona jen chce na sebe upoutat) a její učitelky Simone, které se setkávají v klášterní škole. Nejprve se zdá, že tyto dvě postavy nemají nic společného a že jsou natolik rozdílné, aby si mohly rozumět, ale zdání klame. Mladá Annabelle se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci a celkem zřetelně dává Simone najevo, že se jí líbí. Ta se ovšem snaží zachovat svou profesionalitu, i když je divákovi jasné, že ji Annabelle není zas tak lhostejná. Postupně se s Annabelle sbližují, dozvídáme se i o minulosti Simone a o ztrátě její přítelkyně Amandy. Tím pádem i o tom, že i Simone má ráda ženy.

Jakkoli se však Simone snaží nepodlehnout Annabelle, nepodaří se jí to, protože je jí jasné, že se do ní také zamilovala. Annabelle na plese zazpívá písničku pro Simone a ... no to co následuje po vyznání lásky.... Jakmile však děvčata najdou své štěstí a stráví spolu noc, jsou prozraneny a pro Simone si přijede policie, kterou informovala Matka Představená, která vešla v nevhodný okamžik k Simone do pokoje. Existuje však i alternativní konec, kdy se Annabelle v novinách dočte, že Simone nakonec nebyla odsouzena a tak se vydává k domu na pobřeží, kde spolu jednou byly, aby se opět sešly. Tenhle konec se mi teda líbí víc :))

Tak a teď trochu k tomu, co se mi na filmu líbilo a co ne. V podstatě není nic, co by se mi nelíbilo. Režísérka Katherine Brooks má úžasný cit pro zachycení okamžiků, pohledů do očí, výběru hudby, napsání krásného příběhu a vykreslení charakterů postav. Dále jsem ocenila i velmi dobře srozumitelnou angličtinu, takže po třetím shlédnutí a porovnání s titulky, jsem zjistila, že defacto jsem rozumněla asi tak okolo 90% rozhovorů.

Pokud se Vám zdá, že se jedná jen o jakýsi zamilovaný příběh tak trochu na jiný způsob, se snahou upoutat pozornost tabulizovanými tématy, musím Vás zklamat. Je to nádherně udělaný film, v němž herečky v hlavních rolích oslňují svými výkony a tím jak se maximálně ztotožnily se svými rolemi. Celková atmosféra filmu je velice kouzelná, kde je každým okamžikem cítit to zamilované napětí mezi Simone a Annabelle.

100%

Pravda o poničení mé kytary

Takže jsem se dozvěděla nové informace o tom, co se vlastně stalo. Do té doby jsem si tak trochu naivně myslela, že oni chudáčci o tom zničení nevěděli. Tak jsem si říkala, jo stane se, rozleželo se mi to v hlavě, tak jim tu částku trochu snížím, aby to neměli moc komplikované.
Co se ale nestalo? Jedna kamarádka se tak trochu prokecla a mě došlo, což mi ona poté i potvrdila, že o tom veděli! Vrátili! A nic neřekli!
Takže jestli jsem před tím byla naštvaná, tak teď jsem rozhodně zklamaná a je to další životní zkušenost, že čestnost lidí je "tatam". Předpokládám, že během života narazím na více takových, jen doufám, že mí real close friends tací nebudou.
Po této zkušenosti také vím, že půjčovat v dobré vůli své hodnotné věci již nebudu! Alespoň ne těm rádoby frendíkům.

Mé první fórum

FÓRUM O FCE

Dalton Trumbo - Johnny si vzal pušku

Tak tahle knížka mě teď dostala! Nemám ani dostatek slov jak vyjádřit, co jsem při čtení prožívala. Na jedné straně zoufalství z Johnnyho osudu, na druhé straně radost z toho, jak se dokázal radovat z takových maličkostí jako byl příchod sestry starající se o něho. Po přečtení takového příběhu si člověk uvědomí hodnoty života a nesmyslnost válek!

Hlavní hrdina mladičký americký voják Johnny přijde v 1. Světové válce při výbuchu granátu o ruce, nohy, oči, uši, noc, pusu a jazyk! Stal se z něho živý mrtvý, chcete li mrtvý živý, jak se on sám nazývá. Jediné co mu zůstalo byl funkční mozek. V knize je popisováno co prožívá, na co vzpomíná a to, jak se snaží komunikovat se světem. Sám sebe považuje za jakéhosi Mesiáše, který má svým osudem lidem ukázat, jak je válka zlá a že nemá smysl pokládat své životy za hesla, která nám do úst vkládají "ti lidé tam nahoře".

Nakonec nalezne způsob jak komunikovat se světem a to pomocí morseovky, kterou vyťukává hlavou. Jakmile mu však personál porozumí a Johnny "vysloví" přání, že chce ven, že chce aby ho svět viděl, je mu sděleno, že to není možné a jsou mu podány sedativa, aby se uklidnil a nemohl dále žádat o to, co žádá.

Tento protiválečný román se bezesporu vryje do paměti. Zvlášť uvědomíme li si, že příběh je inspirován skutečným osudem jednoho majora, který takto strávil život od roku 1917 do roku 1932 v jedné nemocnici, izolovaný od všech paientů, komunikující jen pomocí morseovky a dotyky od sester.

Musím podotknout, že tato kniha není pro slabé povahy a že její čtení je i dost psychicky náročné.

"Cupity dupity, můj táta k smrti ubitý. Kalamajka pro radost, myslel, že je chytrý dost, plyn se kolem točí, vypálil mu oči. Enyky benyky kliky bé, o nohy přišel, je to zlé...."

95%

Záchvat čtivosti

Mám záchvat čtivosti! Zítra si jdu půjčit Kyncla a Johnny si vzal pušku od Daltona Trumbo...To znamená, že toho mám hoooodně rozečtenýho! Jsem já normální???

Shakespeare - Večer Tříkrálový (Twelfth Night, or What You Will)

Na otázku zda jsem byla v divadle během prázdnin již mohu s hrdostí odpovědět, ano byla. Už dlouhou dobu jsem toužila po nějakém trochu větším kulturním zážitku, abych měla pocit, že mé kulturní já stále ještě žije a že není zadušeno pod hromadou ..hromadou...vlastně hromadou čeho?

No, tak jsem si tedy objednala lístky (ty nejlevnější samozřejmě, jakožto chudý študent) za 280+20 manipulační poplatek + 250 cca doprava do Prahy a PLUS 50 ZA 0,33 L PLECHOVKY PLZNĚ! JO! 50 korun, vyděrači jedni zatracení. Ale tím jsem si představení nenechala zkazit, sice jsem chvíli remcala, čímž jsem pobavila bratrance, ale pak jsem se uklidnila. (Ale plechovku jsem si vzala domů a mám ji tu vystavenou).

O čem že je Večer Tříkrálový? Příběh má několik hlavních postav, jejichž osudu se vzájemně proplétají a tak nebudu psát celý ten děj. Ve stručnosti se jedná o to jsou dvojčata (bratr a sestra Viola) a ty od sebe oddělí bouře na moři. Oba dva přežijí, jenže si o tom druhém myslí, že je mrtev. Sestra se dostává na královský dvůr v převlečení za hocha, aby mohla sloužit králi, kterého miluje. Král, netušíc, že jeho sluha je ve skutečnosti služka, vyšle ho za jednou královnou (Olívie), do které je zamilovaný s úkolem aby ji sluha přesvědčil, aby si ho vzala. Co se ale nestane, královna se zamiluje, ale do sluhy.(Tedy žena do ženy, což netuší).

Takže: Král miluje královnu, ta ale miluje sluhu ale ten(vlastně ta) miluje krále.. "Co z toho vznikne?" :)

Celé se to ještě více zamotá, když se objeví bratr, který je své sestře dvojčeti podobný jako vejce vejci. Vše se nám nakonec krásně spáruje (sestra+král, bratr+královna). Jen nevím, jak nakonec dopadl pan Třasořitka :) co měl úžasný červený kostýmek a svým šermířským uměním dělal čest svému jménu.

Celou hrou provází šašek - blázen - případ tzv. moudrého blázna. V hlavní roli s Miroslavem Táborským (alternace Jiří Langmaier).

Herecké výkony byly zdárné, přesvědčivé, repliky byli vtipné, i když po Shakespearovsku, či vtipnosti dosahovaly gesty (věčně se ovívající se královna, když potká sluhu). Nejlepší herecký výkon pro mě podala Linda Rybová, která mě úplně dostala svým hlasem, který mě opravdu vyrazil dech svou krásou.

Celkově se jednalo o velice příjemně strávený letní večer se shakespearovským nádechem. Inscenaci mohu doporučit, i když se domnívám, že existují i lepší hry (např. Zkrocení zlé ženy).

S sebou si příště nesmím zapomenout vzít teplou deku (vypůjčená Ikea deka hřála, ale málo) a trochu víc oblečení. Představení se totiž koná venku, a i když nám byly poskytnuty podsedáky, ke konci představení okolo půl dvanácté jsem již byla na kost vymrzlá.