Úvaha do školy

Otázka: „Kdo nebo co pomáhá udržovat duševní rovnováhu?“

Prosím, hned na úvod bych Vás chtěla poprosit, aby jste si tuto otázku skutečně sami položili, zamysleli se nad ní a zkusili si na ní odpovědět. A zamyslete se nad ní skutečně hluboce, protože bez hlubokého zamyšlení nedospějete k odpovědi…

Předpokládám že jste již dospěli k odpovědi, tudíž čtěte směle dále! Dovolte mi abych Vás, ty jejichž odpovědi na předkládanou otázku jsou hmotného rázu, tudíž ty, kteří si myslí, že nějaká věc či osoba jsou tím hledaným klíčem k rovnováze, abych je tak trochu vyvedla z omylu a postavila před krutou realitu světa, alespoň toho mého malého.

Nezdá se vám, že na tuto otázku nelze odpovědět? Že tzv. duševní rovnováha ve své samé podstatě neexistuje? Že je to jen klam, jen pomíjivý pocit, stejně tak jako jsou klamem dokonalé vztahy mezi dvěma lidmi ať už přátelství či manželství? Ano, připusťte to, duševní rovnováha neexistuje, neexistuje stejně tak jako neexistuje dokonalost a je stejně pomíjivá jako pocit věčného a neutuchajícího štěstí. Už jste připustili, že neexistuje? Pokud ano, buďto máte skutečně podobné smýšlení jako já, nebo jste se nechali strhnout mým psaním natolik, že jste ztratili svůj názor.

Pro ty kdož připustili, že na neexistenci duševní rovnováhy skutečně něco pravdy je, mám i následující řádky. Nezoufejte! Mám pro Vás jednu pozitvní zprávu, duševní rovnováha má jedno místo, kde může existovat, kde si jí může v klidu a bez obav užít a kde nám dává pocit krásného, vyrovnaného stavu. Tím místem je jakési vnitřní já, naše vnitřní osoba, která se někdy, vlastně někdy až příliš často, ubírá do stavů iluzí, proplouvajícíh myšlenek, představ, snů aj. Ano, na těchto a jim podobných „místech“, pokud vůbec lze hovořit o místech, duševní rovnováha existuje, ale nelze zde hovořit o existenci ve světě hmotném, leč v tom tak trochu duchovním, nejen ve smyslu náboženském ale i v tom méně teologickém, proto mu raději říkejme „svět myšlenkový“. V tomto světe si můžeme stvořit naši idealitu a duševní klid. Možná že takových stavů dosahují budhisté ve svých meditacích, to se ale jen domnívám, protože nevycházím z vlastních empirických zážitků, pouze ze svých předpokladů a z literatury. Domnívám se, že je ale možné těchto stavů dosáhnout i za předpokladu, že nejste budhisti. Nezaléží na tom kdo jste, vše je přístupno těm, kdož chtějí. Ti, jež dosáhli skoro dokonalosti v hledání vnitřní rovnováhy ve svém světě jsou bezesporu lidé společností označováni za duševně choré, tedi lidově řečeno blázni. Je na snadě zeptat se, zda po tom toužili, nebo zda byli pouze obdařeni přístupem do jiného světa. Pro ty opravdu hodně „nemocné“ reálný svět ztrácí svou existenci a jeho úlohu přebírá svět myšlenkový a pokud jsou v něm štastni, nezbývá nic jiného než jim závidět.

Jak je to ale s tím reálným světem? Když tedy duševní rovnováha jak jsem již naznačila v něm neexistuje, když přebývá jen ve světě myšlenkovém, co tedy ten svět skutečný? Musíme se stát blázny, abychom byli šťastní nebo skoro šťastní? Ne.

V realitě všedních dnů se k té naší duševní rovnováze buďto přibližujeme nebo oddalujeme v závislosti na událostch které prožíváme, na lidech, které potkáváme a na všem ostatním co se kolem nás děje a co v nás zanechá nějaký dojem, který vnímáme a který jsme schopni zpracovat a zhodnotit. Tyto vjemy mohou být jak negativní tak pozitivní, a je třeba nenechat na sebe působit nadmíru jedněch, tzn. necháme li na sebe působit moc pozitivních vjemů, budeme sice mít pocit, že žijeme v říši nekonečného štěstí, ale o to větší bude následovat pád, a tak je to i naopak. Ovšem mám takový dojem, že to sami neovlivníme, a velice často se i stane, e máme nadmíru jedněch vjemů a pak je celkem psychicky náročné smířit se s tím, že existujé i ty vjěmy druhé. V případě kdy na nás působí moc negativních vjemů, je stále těžší a těžší dostat se zpátky ke zdánlvé rovnováze.

Takže můj závěr? Konečný verdikt? Duševní rovnováha existuje v myšlenkovém světě. Ve světě reálném a každodením pokud se bavíme o duševní rovnováze, tak se bavíme o iluzi a zdánlivé představě. Skutečnost je zřejmě taková, že se pohybujeme svojí psychikou na sinusoidě, tzv. jednou jsi dole jednou nahoře, ale nikde není zlatý střed který by vydržel déle než jako jeden jediný bod v čase, v lepším případě více bodů, ale v tak malém časovém úseku, že vzhledem nekonečnému prostoru můžeme o tomto úseku hovořit jako o časově zanedbatelném. I tak pro nás jsou tyto byť malinké úseky tak důležité, že pro ně stojí za to žít. A v tom spočívá jedna z krás lidské existenece. Ve schopnost žít pro něco velmi malého, nedokonalého a pomíjivého, jako je zdánlivá vnitřní rovnováha a nejen ta.

Seznam přečtených knih za poslední dobu

Na cestě
Jatka č. 5
Studna osamění
Hovory s T.G.M.
Blues pro bláznivou holku..
Horečka
Marťanská kronika
Nebe pod Berlínem
Zvlčení
Podivný případ se psem
Zpívám o sobě
Johnny si vzal pušku
Vyhoďme ho z kola ven
Sapfó
Písně z Lesbu
Stařec a moře
Flush
Příběhy železné opony
Komu zvoní hrana
Povídky od Hemingwaye
Paní Dalloway(ová)
Motocyklové deníky
Konec světa
Antigona
Směšné lásky
Zeď
Ginsberg
Hloupí bílí muži
Tajný deník Adriana Molea
Šifra mistra Leonarda

One flew over Cuckoo´s neck by Ken Kesey

Společnost versus jedinec. Touha ovládat, nebýt ovládán. Jaká je hranice mezi normálností a bláznovstvím, pokud vůbec nějaká je? Všude je mlha a ovlád nás Kombajn. Raději zabít než nechat hnít...


Asi takhle bych charakterizovala toto velice čtivé a přitažlivé dílo amerického spisovatele Kena Keseyho, který žil v době beatníků, tvořil v jejich duchu a ale sám jak sám o sobě prohlásil, byl někdo mezi, mezi beatníky a mezi hipstery, kteří přišly o několik málo let později.

Vyhoďme ho z kola ven (Přelet nad kukaččím hnízdem) je bezesporu nejznámnější kniha Kena Keseyho nebo je s ní alespoň nejvíce spojován. Sám Kesey ale napsal i jinou (a možná i lepší), kterou mám zatím rozečtenou. Rozhodně dílo VHZKV je psáno velice čtivě, nijak těžce a čte se bezesporu raz dva.

Hlavní děj myslím že netřeba představovat, ale i tak velice stručně. Do psychiatrické léčeny, která má pevný řád a kterou vede vrchní sestra Ratched(ová) nastoupí McMurphy, odsouzenec, který si zde má odpykat trest. S McMurphym na oddělení přijde ale i vzdor, vzor, vůdce, změna, touha po svobodě, touha po rozložení systému atd...To se povede, ale za cenu McMurphyho obětování (operaci mozku -> ztráta jeho identity -> vegeťák)

Dílo je úchvatné, ano teď to mohu říct, mohu to přiznat. Vzdorovité, ukazující na to jk nás společnost ovládá, jak sami toho málo zmůžeme, o tom, jak nás společnost škatulkuje, má tendenci nás ovládat a o tom, jak ti uvědomělí se nevzdávají a jsou schopni sebeoětování za vidinou změny k lepšímu.

Vykreslení charakterů postav je také velice zdařilé, oproti "Tak mě někdy napadá" je zde méně popisu krajiny, ale to bude asi i tím, že v blázinci moc krajiny není. :D

Spojíme li si historickou dobu s tímto dílem dospějeme k názoru, že psychiatrická léčebna je ve skutečnosti velice chytře zaobalená Amerika. Amerika se všemi těmy zákony, některými více či méně nesmyslnými, plná lidí alias pasoucích se oveček jdoucí za jedním vlkem, až do doby kdy se objeví jiný vlk, chceme li beránek, tak trochu kapitalistický beránek, který chce něco pro sebe ale i pro své ovečky a nevyvede je z vkovo zajetí, za cenu sebeobětování. A systémse hroutí, ohrada padá, bylo jen otázkou času, kdy již zrezivělé hřebíky povolí.

ZBYTEK POZDĚJI

100%

Ginsberg - Dva chlapci šli do pohádkové restaurace

Dva chlapci šli do pohádkové restaurace

a snědli toho tolik, že účet dělal pět dolarů;

neměli však představu, do čeho se to dostali,

a tak házeli lopatou

v průjezdě na náklaďák odpadky,

aby si jídlo odpracovali.

Asi po pěti minutách chtěli vědět,

jak dlouho se za tu cenu

budou muset namáhat,

a zeptali se proto majitele restaurace,

kdy už budou s tím trestem či placením hotovi.

Sotva si uměli představit - byli tak nevinní -

že dospělý dělník pracuje za takové peníze půl dne.

Slovinsko - Lake Bohinj in the evening

Sigfried Obermeier - Sapfó ... "Desátá Múza"

Tak jsme začali ve škole opakovat k maturitě z češtiny. Nastalo učení se první maturitní otázky Bible a Antická literatura. A tak jsem se rozhodla, že si přečtu něco od nebo o Sapfó. Nyní jsem dočetla knihu od Sigfrieda Obermaiera: Sapfó, román o básnířce, která milovala ženy.

Román je psán stylem dopisu, který vytvořila Sapfó pro svou dceru Kleidu (1.pád Kleis, jméno po Saphiině matce), aby ji přiblížila svůj život. Kromě osobního života se Sapfó zmiňuje i o politických poměrech, kulturních poměrech aj. Na můj vkus, zde není dostatečně vystihnuta citová stránka. Sice se během asi 200 stran dovídáme o 3-4 ženách, které se stali její milenkou, dovídáme si o tom, že Sapfó byla vdaná, ale způsob vyjádření pro mě postrádá krásu např. Studny osamnění.

I tak je četba této knihy zajímavá a bavila mě. Je jakousi exkurzí do života lidí ve starověku a přináší nám nahlédnutí do mentality lidí. Dovídáme se například o postavení žen, které bylo chápáno jako žena-paní domu a matka a nic víc. Vyjadřovat a kulturně žít smí jen muži. A právě Sapfó byla ta, která jako první měla odvahu a začala dělat i věci, na které si do té doby žádné jiné ženy netroufly (básnictví a veřejné předčítání veršů ženy).

Asi v polovině knihy se dovídáme o založení školy na ostrově Lesbos a i o vyučovacích metodách. Kromě čtení, psaní, dokonalého vyjadřování, znalosti literatury, jsou dívky díky Sapfó učeny i jak se chovat v manželském loži. Do té doby byly dívky provdávány bez jakéhokoli vysvětlení co se bude dít. A to Sapfó změnila.

Jak říkám, kniha je to v leččems poučná a zajímavá, akorát mě chybí trochu více citové stránky. Co mě hodně zaujalo, tak byl fakt, že dívky do niž byla zamilovaná pocházely z její školy a byly ve věku okolo 12-20 let. Ale vezmeme li fakt, že Sapfó zemřela v 45-55 letech, je to pochopitelné.

A jak zemřela? Spadla ze skály, když se jí o keř zachytil kus šatů. Nešťastnou náhodou ... nebo snad spáchala sebevraždu z nešťastné lásky k muži Faonasovi, jak se uvádí? Myslím, že spíše spadla i tato kniha se k této skutečnosti přiklání.

80%

i am here wishing be taken away

Omg,
i wanna go out!
Where? Do I know it?
If i knew, i would take off.

Is it real? Is it real to go to the place of peace and love? Somewhere where real friends are?

and where i recognize my love?

SONG - (Is it real to go to the place of peace and love? Where real friends are
and where could i recognize my love?)

Wake up! Ups, just a dream.
"You are a dreamer" told me some person, and do you know, that your life will be hard? Because for them, who are dreamers the life is very, very hard, full of sorrow, most time full of sorrow, waiting for just one lucky day.

I´m waiting for this day, full of peace and love, when my dreams will come true and i will be lucky, just one minute of happiness..
this is for me enough.
i don´t need much
But where´s the time?
Is it goin´ to happen?
Or have i been waiting needlessly?

I´m full of feelings....
such strange feelings...
i´ve never expected they exist..
just one, two, five minutes....
it helps...

just one piece of world, full of oxygen, me and you...
it´s enough.... and it doesn´t depend on me,
not yet
but

... (oh no, you´re not here..?)

just get to know, how nice would it be...
what else should i do?
what am i allowes to do?
i know, we´re two mountains
and world´s between us


Bulshits, no points in these sentences..or?
I don´t know...maybe one day...
i´ll see... more then now

wake up and live your dreams! ...

shut up...
it´s not real...
real....
real...
real....
reality is absurdity...
a nd i have to like it, ´cause nothing else remains...
now..tommorow...next years... time goes on
but, hope dies at the end, doesn´t it?....
i believe...

My Only One Desire Hold On! Keep On!
In your way to reach the paradise...
paradise for Me and You...
who are you?
Can you identify yourself?
... ... ...
Are you looking into the mirror?
do you think about it? think!
... who are you? Are you You?
am i waiting for you?...
... don´t you believe?
be sure, i do
the real lover still exists
and is here...
here....
it´s me!
just open the door...
here´s the key...
...
.......
............
.................
.
PLEASE!
use your key,
you were given by me,
use your key
not your loaf.
your //...././.-/.-./-//
opens the life.

Gaius Valerius Catullus

Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris.
Nescio. Sed fieri sentio et excrucior.

„Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím?
Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“

Sofoklés - Antigona

Jedná se o tragédii v pravém slova smyslu, kde během několika stránek (cca 60) zemře 5 lidí. Antigona a její sestra Isméné, dcery thébského krále Oidipa, přišly o oba bratry. Jejich rod stíhá řada tragických událostí, protože již dříve přišly o otce, který si vyrval oči z důlků a o matku, která se také zabila. Kreón, nový vládce rozhodne, že může být pohřben jen jeden její bratr (Eteokel) ale druhý (Polyneikos) má být ponechán na slunci, aby ho zvířata sežrala. Činí tak z důvodu toho, že Polyneikos ve válce bojoval proti jeho městu. Antigona ale chce pohřbít bratry oba. Přes Kreontův zákaz Polyneika pohřbí. Když se však vrátí uctít jeho památku, zří, že tělo bylo z hrobu vyňato a naneštěstí ji zajmou Kreontovi strážci. Kreont je krutý a nechá Antigonu přibít do skal a chce potrestat i její sestru. Haimón, Kreontův syn, prosí otce, aby tak nečinil, ale ten je neoblomný a učiní tak. Poté si to ale rozmyslí a rozhodne se Antigonu osvobodit, ale ta už zemřela a když to uviděl Haimón, tak se zabil. Haimónova matka Eurydiké se zabije, když se dozví o smrti svého syna a Kreont zůstává sám se svým žalem.

To je ale změna

Po skoro týdnu, který jsem zdárně přežila v Alpách ve Slovinsku jsem se vrátila do kruté české reality a zjistila, kolik mě toho tady čeká a nemine. Ten velký strašák mě a mých vrstevníků se nazývá maturita, respektive maturitní otázky. Čas se mi krátí, víkendy jsou zabité a tak jsem zvědavá jak vše budu zvládat.