Kóbó Abe (vlastním jménem Abu Kimifusa) je zástupcem moderní japonské literatury a spisovatelů, kteří působili v Japonsku v období po 2. světové válce. Kromě prózy se zabýval i dramatem a stal se z něj úspěšný režisér, který ponechával svým hercům volné ruce v tvorbě samotné dramatické zápletky. Vystudoval medicínu, ale prakticky ordinovat nikdy nezačal, protože se po dokončení studií rozhodl naplno věnovat literatuře. Jeho díla jsou většinou výpovědí osamocených hrdinů, kteří vnitřním monologem uvádí čtenáře do svých životů. Častými náměty jsou motivy odcizení, rozpolcenosti a lidské osamělosti. Zajímavým prvkem jeho děl je hojné užití jeho přírodovědeckých znalostí, které umí zpřístupnit obyčejnému čtenáři, který je v tomto ohledu laikem. Jeho díla jsou prostoupena surrealismem a to do té míry, že postavy nemají konkrétní jména. Kritici ho často považují za nástupce Kafky, dokonce byl přezdívám "japonský Kafka". Na tom je zajímavé hlavně to, že se s Kafkovo literaturou osobně nesetkal. Z dramatiků ho oslovil například Samuel Beckett.
Tvář toho druhého (Tanin no kao) je příběhem vědce, který během pokusu v laboratoři utrpí zranění obličeje, po kterém mu zůstanou keloidní jizvy. Kniha je praktickým monologem hlavního hrdiny. Ten se počase rozhodne vytvořit si masku, která by mu umožnila vrátit se do života a nebýt středem pozornosti a objektem zhnusení a strachu. Do té doby, než masku vyrobí, používá k zakrytí obličeje obvazy a černé brýle. Začne tedy pracovat na zhotovení masky, která by mu měla navrátit jeho identitu a která by mu měla pomoci, získat zpět přízeň jeho ženy, která se mezitím stala soucitnou, ale odtažitou. Při tvorbě masky se potýká s rozličnými problémy, ale tím největším je rozhodnutí, jaký obličej vytvoří. Nakonec se rozhodne pro obličej člověka, který je neústupný a sebevědomý. Aby zakryl nesrovnalosti, způsobené špatnou přilnavostí, udělá si masku vousatého muže, který nosí černé brýle. (V té době v Japonsku vousy znamenaly bohémství) Poté, co je maska hotova a on si ji nasadí na obličej, zpočátku si těžko zvyká, ale po čase se mu jeho nová role zalíbí a odvažuje se k činům, ke kterým by se ani za normálních okolností neodvážil. Koupí si nový oblek a zatouží i po vzduchové pistoli. Jak sám přiznává, neví proč. Jsou to okamžiky, kdy ho maska začne ovládat. Vše dospěje tak daleko, že se rozhodne zkusit svést svou vlastní ženu. A to se mu povede. Zpočátku netuší jakto, že byla tak povolná. Pozornému čtenáři však neunikne, že byl jen velice hloupý a nepoznal, že jeho převlek je nedokonalý a že ho jeho žena poznala. Raději než aby byl ovládán maskou, rozhodne se jí vzdát. Napíše dopis manželce (v podobě zápisníků) a nechá na ni, aby se masky zbavila. Konec příběhu je otevřený. On čeká na ženu, která se blíží po schodech do bytu a čeká na ní s plynovou pistolí v ruce.
Kniha je krásným pohledem do psychiky muže, který zahořkl poté, co se k němu svět postavil nespravedlivě. Zahořkl ale tolik, že již nedokáže reálně posuzovat, co se kolem něho děje. Maska ho ovládá čím dál tím více, ale je to skutečně maska, která ho mění? Nebo byl takový už předtím? Je jeho duše ve skutečnosti tak špatná v odrazu masky nebo je on sám v hloubi špatný a vše vyplulo na povrch pod záminkou masky? Obrázek si dotváří čtenář sám a je již okolo poloviny knihy vnímat, kdy mluví hrdina bez masky a kdy mluví hrdina s maskou.
