Bach Richard David - Jonathan Livingstone Racek

Tak tu mám pro vás něco trochu jiného, než obvykle čtu. Člověk by měl pořád poznávat nové a i když to nespadá přímo pod jeho šálek kávy, neměl by se od nepoznaného odvracet. A proto nyní uveřejňuji názor na dílo "Jonathan Livingstone Racek"

V díle je hodně reflektována autorova záliba v létání. Je to první kniha, kterou jsem od něj přečetla. Jedná se o takovou malou ontologickou novelu. Hlavní poslání knihy? Nevím jaké bylo zamýšlené, ale na mě působí jako: vše je možné a nic není nemožné.

Hlavní hrdinou je Jonathan Livingstone Racek (proč zrovna toto jméno? Livingstone jako badatel? nebo je zde odkaz na protichůdnost living a stone?). Je to obyčejný racek, který se ale stanene obyčejným. Snaží se přicházet na nové způsoby létání a překonávání hranic. Nejdříve je vyhnán, ale on se vrací zpět, aby těn nekolika málo rackům, co touží též po poznání, mohl pomoci. Hejno ho nemá rádo (davové jednání, co řekne vůdce -> to platí). Jonathan L.Racek ale najde hodně racků, kteří ho chápu a chtěji se učit. Nejlepším z nich je Fletscher.

Racci nejříve Jonathana vyloučí z hejna. Pak ho považují za syna Velkého racka a nakonec ho prohlásí za ďábla. Není to podobné jako pohled civilizace na vyjímečné osobnosti? Galilea upálíme?

Rozhodně doporučuji, je to zase něco nového a zajímavého. Pro mě spíše oddechového. Určitě se tam ale najde pár zajímavých myšlenek. Asi bych si z toho vzala něco na způsob: Vyjímečnost nám není dána tím, co dostaneme do vínku, ale tím,jak s tím naložíme ve prospěch dalších.

Citáty:

V životě nejsou žádné chyby. Události, které na sebe přivoláváme, ať podnikneme jakékoli kroky, vždycky bývají nutné k tomu, abychom dosáhli míst, k nimž jsme se rozhodli dojít.

"Při učení jde koneckonců o tohle: ne jestli vyhrajeme hru, ale jak prohrajeme a jak jsme se přitom změnili a co nového si z toho odneseme do příštích her. Prohrát kuriózním způsobem znamená vyhrát."

Maky poznámka: Rozhodujeme se my sami kam chceme dojít?