Počet stránek

Zvlčení - 266
451° Fahrenheita - 160
Čarodějka z Portobella - 262
Jedenáct minut - 200
Veronika se rozhodla zemřít - 160
Po Valentýnu - 256
Konec světa- 248
Studna osamění - 429
Stařec a moře - 127
Ostře sledované vlaky - 89
Horečka - 68
Big Sur - 217
Satori v Paříži - 165
Vyhoďme ho z kola ven - 410
Tak mě nekdy napadá - 686
Směšné lásky - 208
Afterdark - 160
Norské dřevo - 302
Sapfó - 312
Smrt krásných srnců - 98
Nebe pod Berlínem - 142
Kdo chytá v žitě - 192
Antigona - (?)
Dva proti říši - 480
Johnny si vzal pušku - 192
Slavík a růže - (?)
--------------------------------
Celkem - 5829!

Ending Ester - Po Valentýnu

Ze zištných důvodů nepřicházím tak často do kontaktu s jinou, nežli anglicko-ameriickou literaturou. Tentokrát mi však byl doporučen jeden z nizozemských titulů patřící do kolekce „Světové knihovny Odeon“ a musím říct, že se mi moc líbil. Jak už to u těch doporučených bývá!

Autorem je spisovatelka, patřící k mladší nizozemské generaci, která se ve svém debutu nevyhýbá snad žádnému kontroverznímu tématu. V doslovu je jí tato skutečnost trochu vytýkána a je obviňována z toho, že právě na absolutní absurdnost nalákala své čtenáře. Ať již nalákala, či nenalákala, styl psaní (respektive kvalitní překlad) z knihy činí značně čtivou záležitost. Jako čtenář jsem doslova hltala každé slovo a kdykoli jsem knihu odložila, nemohla jsem se dočkat na okamžik, kdy se k ní vrátím. A to se mi již dlouho nestalo.

Děj je vyprávěn prostřednictvím Rain, která má 3 bratry : Ocean (její dvojče), Storm, Forrest a sestru Pillow. Již sama jména naznačují absurdnost celé knihy. Jejich matka byla za svého mládí tak trochu hippie. Storm je synem anglického aristokrata, Forrestův, Oceanův a Rainin otec se během svého života zblázní a usmyslí si, že je nový mesiáš, a otcem Rain je špatněl Juan, který se sice k dětem ze začátku choval mile, ale poté začal pít a nejdříve matku, poté i děti mlátit. Nakonec Juan strhne jednou řízení, když v autě jede celá rodina. Naštěstí jediný, kdo zemře, je právě Juan. Zde je zajímavá pasáž, kdy Rain vypráví, že následující měsíce v domě bez Juana ji přišly nudné a že dokonce Juana postrádala. Jeho agresivitu samozřejmě všichni vnímali, ale vnímali i to, jak na ně býval hodný. Tak si tak říkám, proč mámě tendenci tyto lidi a jejich skutky omlouvat?

Kniha je rozčleněna dle dnů před Valentýnem, Valentýn, po Valentýnu a ještě jakýsi epilog. Děj je vyprávěn prostřednictví již zmiňované Rain, tudíž ich-formou, a pasáže z přítomnosti jsou prokládány vzpomínkami na minulost (retrospektivita), které nám odkrývají tajemství, jenž je takovou zápletkou a jehož rozluštění (rozpomnění) má být vyvrcholením celého příběhu. Kromě rodiny Rain v knize vystupuje i Rainin přítel Fuke. Jejich vztah tak trochu odráží nálady Rain. Zpočátku když se seznámí je vše nové a krásné, poté se nepohodnou, ale nakonec se usmíří. Tentýž model je uplatňován na kostru příběhu, či na příběh Juana, zpočátku vše krásné, poté problém, který je ale zdárně vyřešen.

V čem jsou hlavní hrdinové odlišní od „normálních“ lidí a co tvoří titul kontroverním? Všichni jsou poznamenáni Juanovým týráním a matčinými depresemi, které po jeho smrti začala ještě silněji pociťovat. Ocean začal trpět schizofrenií a nehledě na to, že byl výjimečně inteligentní, myslel si o sobě, že je velikonoční králíček a dokonce nosil i králičí obleček. Ocean končí tragicky, oběsí se, což se ale stalo v minulosti, takže se s Oceanem bezprostředně nesetkáváme. Storm je ukazován jako ten vůdčí typ, který se po smrti Juana musel postarat o rodinu. Nyní poskytuje ubytování Rain, se kterou občasně spí. Takže incest. Také je závislý na sexu a na sledování porna. V závěru knihy vyjde najevo, že je i vrahem (Oceány se pokusí jako malého znásilnit nějaký muž na pobřeží – homosexuální pedofile, a tak Storm toho muže zabije, a k činu se přiznává až nyní ve svých asi 30 letech, kdy je zločin již promlčen). Forrest se jeví jako asi nejnormálnější z rodiny, sice hodně hulí a občas si šlehne trochu kokainu, ale jinak je celkem normální. Díky tomu, že dětství strávil v dětském domově (všichni sourozenci v jiném, Pillow byla adoptována), si nyní žije v pohodě. Pillow – nejmladší člen rodiny je na jednu stranu výborná matka malého Nikyho, na stranu druhou je to velká alkoholička. Takže nezapře svého otce Juana. A nakonec hlavní hrdinka Rain. Tak ta kromě toho, že spí se svým bratrem Stromem, spí s Fukem a čas od času se vyspí s nějakou ženou – bisexualita, pije, čas od času si šňupne koksu, a začíná trochu trpět svými potlačenými vzpomínkami na vraždu. Rain je tedy kombinací všech svých sourozenců. Za zmínku stojí i vztah matky a jejich dětí. Děti se snaží o kontakt s ní, jenže ona má pocit, že oni jsou to, co jí zkazilo život.

To, že autorka použila tolik ožehavých témat a zakomponovala je do příběhu jedné rodiny, nevidím jako její mínus. Za prvé, když se člověk dostane do nějaké těžké životní situace, hodně často se stává, že další těžkosti se přivalí jako přílivová vlna. A za druhé dle mého názoru tato jedna rodina je jakýmsi ekvivalentem k naší společnosti a poukazuje na to, co se v ní taky může stát a co se v ní za zavřenými dveřmi děje. Otázkou zůstává, jaká další témata si vybere do svých dalších titulů a zda se nebude opakovat. Upřímně doufám, že na svůj první titul neméně úspěšně naváže a že bude veřejností, ale i kritiky přijat kladně.

Můj osobní názor na knihu je velice kladný, jak jsem již naznačila, je velice čtivá a bavila mě. A upřímně řečeno v těchto sociálně patologických a kontroverzních tématech si přímo libuji, a mnohdy jsem měla pocit, že to není zas tak drsné, jak mi bylo naznačeno. Nejdrsnější pasáže pro mě byla lesbická milostná scéna (ne proti tomu obecně nic nemám), kdy Rain popisuje jak jde do kuchyně, zatímco opilá slečna leží v posteli a jak v té kuchyni vyndá z lednice okurku a ostrouhá ji. Již pár dní jsem na okurku chuť nedostala. Asi popis této milostné scény mi přišel méně zdařilý. To, že chyběla romantika by nevadilo, ale celé mi to nějak nesedlo a již jsem četla lepší popisy. Možná ale, že právě to bylo záměrem autorky. Kdo ví.

Na závěr snad dodán ještě vysvětlení názvu knihy. Na Valentýna se právě stala ta vražda a pokus o znásilnění. Tyto události všechny sourozence nadobro poznamenaly.

Básníci Ticha - Milan Hlavsa (Mejla)

Básníci ticha
poets of silence
básníci samoty
poets of solitude
básníci mlčení
poets of muteness
básníci beze slov
poets without words
Básníci slepoty
poets of blindness
básníci bolesti
poets of pain
básníci ulice
poets of streets
básníci beze slov
poets without words
Básníci výkřiku
poets of screams
básníci zoufalství
poets of despair
básníci smutku
poets of sadness
básníci beze slov
poets without words
Básníci krve
poets of blood
básníci šílenství
poets of madness
básníci výsměchu
poets of scorn
básníci beze slov
poets without words
Básníci ticha,
básníci beze slov

Co se děje?

Jelikož momentálně pracuji na "My English Room" nezbývá mi moc času na tento blog a ani na čtení a jiné mě blízké záležitosti. Předpokládám , že začátkem února již budu mít více času a zaktualizji tyto stránky.

Jinak na "English Room" v současné době najdete zmínku o Places in the South-East England, nějaká Phrasal Verbs, dále si můžete prohlídnout jaké plyšové presents můžete svým nejbližším z UK přivézt a v neposlední řadě se zde zmiňuji o svých chybách v různých testech, tak abych se je naučila již příště nedělat.

Gellner František - Přetékající pohár

Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka,
já držím pohár ve své dlani,
své srdce, které přetéká.

My English Room

http://my-english-room.blogspot.com/

Zatím obsahuje slovní zásobu k Health and Diseases

Trocha změn

Tak jsem se rozhodla udělat trochu změn, ale ne na tomto blogu! Jelikož se aktivně zajímám o angličtinu, rozhodla jsem se vytvořit nový blog, který bude psán jen a pouze anglicky a bude jen a pouze o angličtině. Zatím je ve výstavbě, takže nedosahuje kvalit tohoto prvního. Důvody, které mě k tomu vedly, byly asi takové, že kdybych přidala aj sem, už bych tu měla velký zmatek, protože jsem tento blog chtěla pojmout jako Čtenářský Deník. Takže proto bylo vykonáno vykonané.

Co se týče dalších recenzí, musíte si milí řtenáři chvíli počkat. Opět prožívám fázi čtenářské vyčerpanosti a sbírám tak síly na další díla co mi zu nejen stále leží, ale také přibyla a ještě přibydou (například zítra Toni Morrison). Takže je toho opravdu spousta. Mezitím jsem si vzpomněla, že jsem před rokem četla nádhernou knížku od Kate Holden - On my skin (názvy záměrně uvádím v originákle pokud se jedná o anglicky psaná díla, jinak jsem to četla česky). Takže brzy něco o ní napíšu. Opět se můžete těšit na 100%, jelikož knihy si umím vybrat :))

To by asi pro dnešek stačilo. Doufám, že se Vám líbí trochu mé básně a pokud ne, zkuste jiné :) Každý jsme originál.

Pěkný den a ať se Vám plní Vaše malá přáníčka, tak jako mě. :) (kde se ve mně bere ta dobrá nálada, vážně netuším, možná je to tím, že jsem dnes ráno spadla na ledu na hubu, poté jsem zakola ve škole na schodech a do třetice se rozmázla venku na chodníku před chodci a řidiči..mimochodem mám krásnou modřinu na tváři!)

Gellner František - Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!

Zejtra, což zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehnem do rakví.

Bradbury Ray - Fahrenheit 451

"451° je teplota při které se papír vznítí a hoří" tak začíná kniha jednoho z významných představitelů science fiction. Musím se přiznat, že nejsem příznivcem tohoto žánru a tato kniha je jen výjimkou, kterou jsem udělala, abych si rozšířila obzory. Zdá se totiž vhodná i pro čtenáře, kteří, stejně tak jako já, nejsou skalními čtenáři SF.

Hlavním hrdinou celého příběhu je požárník Guy Montag. Jelikož se příběh odehrává v budoucnosti, která není nijak blíže specifikována, dá se tušit, že jeho práce nebude taková, jakou bychom si ji představovali. Tak, jako technologie prošla vývojem, tak i tato profese se trochu změnila od dob minulých. Požárníci již nehasí ohně, ba naopak, oni je zakládají! Vyjíždí spalovat domy lidí, kteří porušují zákon tím, že čtou knihy. V knihách je totiž údajně ukryto zlo a ti, kdož je čtou, jsou nežádoucími a nebezpečnými zločinci ve společnosti. Běžný život občana má být totiž idilycký, bez starostí, které přináši vědomost a vzdělání. Základní sociální interakce jsou nahrazovány "telestěnami" a vše je pečlivě sledováno.

Jednoho dne se Guy Montag setká s dívkou Clarissou, která mu začne popisovat, jak krásný ten podzim je a jak on to nechce vidět. To přivede Gue na pochyby, uvědomí si, že děvče, které je považováni za nežádoucí, má v leččems pravdu. Touží se s ní setkat znovu, ale to se mu již nepodaří, protože ona dívčina zmizí. Guy při jedné akci, kdy má spálit knihy zažije příhodu se ženou, která raději se svými knihami zemře. To ho donutí obstarat si při dalším vypalování nějaké knihy a zjistit, proč sou tak nebezpečné. Čtení se mu zalíbí a tak se o něj podělí se svou ženou Mildred. Ta ovšem jeho nadšení nesdílí. Guy začne být podezřelý a do jeho domu přijde jeho velitel Beatty. Vysvětlí mu, že každý požárník si může jednou jednu knihu půjčit, ale musí ji poté znovu spálit. Montag tak učiní, ale zatají existenci dalších. Poté ho prozradí jeho žena, a na Montaga je nasazen Mechanický Ohař. Montag musí zabít Beattyho a zmást ohaře. Stane se z něho pronásledovaný. Nakonec se mu podaří ohaře zmást, ten místo toho je poslán na jiného zločince, kterého televize vydává za Montaga, aby diváci byli odstrašeni od čtení knih a aby bylo jejich hladu po krvi vyhověno. Montag se setká náhodou se skupinou lidí, kteří si knihy pamatují. Když odchází od města, všimnou si, že je najednou napadeno bombami a srovnáno se zemí. Rozhodnout se tak vrátit a čerpat ze svých znalostí z knih a vybudovat nové město.

Kniha je tak trochu upozorněním nad vzrůstajícím vlivem techniky, ale také moci a lidské blbosti. Čtenáři jsou bráni jako nežádoucí, což mi tak trochu připomíná situaci mezi lidmi i v dnešním světě. Možná je kniha jakýmsi varováním před tím, kam se současná civilizace řítí. Stejně jako Julese Verne, možná i Ray Bradbury něco správně předpověděl.

Jak jsem již řekla, Science Fiction není mým oblíbeným žánrem, domnívám se však, že je třeba znát od všeho alespoň trochu a zrovna tento titul je velice čtivý i pro laiky jako já. Kromě názvu knihy určitě přiláká i rozvíjející se děj, jehož zápletka postupně graduje.

Jelikož jsem knihu četla již dávno, nebudu se zmiňovat o kompozici a jazykových prostředcích, protože bych mohla být velice nepřesná. Knihu mohu všem doporučit jako varování před budoucností. Rozhodně je to četba oddechová, nijak náročná, mající své kvality.

Hemingway Ernest - The Old Man and the Sea

Hemingway - osobně ho považuji za jednoho z nej povídkářů 20. století. Kromě jeho několika desítek, možná i stovek, které vypráví o Španělsku, toreadorech nebo o válce (pravda, náměty jsou stejné, ale vždy mě něco osloví, nejvíce si pamatuji příběh o mladém chlapci - číšníkovi toužícím být toreadorem, který přišel o život, když jeho kamarád vzal židli a hrál si na býka přičemž ho nabodl na na nohy té židle) jsem se s Hemingwayem setkala vícekrát. Četla jsem od něj "Komu zvoní hrana" a "Fiestu" (ovšem ta mě moc nebrala), a také viděla filmovou adaptaci "Na západní frontě klid". Přesto všechno považuji dílo "Stařec a moře" za jeho nejzdařilejší!

Příběh je zdánlivě jednoduchý. Jeden starý kubánský rybář Santiago každý den vyjíždí na moře na lov ryb. Má malého kamaráda, chlapce, který chce být také rybářem, ale rodiče mu nedovolí u Santiaga více pracovat, protože jsou i jiné ryářské lodě, na kterých si chlapec vydělá víc. Pro malého chlapce je stařec vzorem. Jednoho rána stařec jako obvykle vyrazí na lov. Podaří se mu chytit celkem velkou rybu, se kterou svádí těžký a dlouhý boj (2 dny a 2 noci). Nakonec se mu podaří rybu přemoci a zabít, ale je tak velká, že ji musí dovést na břeh v závěsu. Jelikož stařec bojoval s rybou velmi dlouho, cesta se mu protáhla a ryba ho zavlekla daleko na širé moře. Stařec se ale nevzdává a pádluje k domovině a těší se, jak rybu všem ukáže. Tu se ale objeví žraloci a rybu chtějí pro sebe. Stařec s nimi nejdříve bojuje, ale žraloci jsou silnější a rybu mu postupně celou sní. Vše končí tak, že vyčerpaný stařec připluje na břeh s kostrou své velké ryby.

Někdy mám pocit, že bych u této knihy mohla i brečet. Je důkazem nevzdávající se vůle každičkého z nás. I za cenu neúspěchu a toho, že nás ostatní mohou pokládat na blázny. Je také o respektu. O respektu starce k rybě neboli k přírodě a všemu živému. Sám stařec s rybou promlouvá a snaží se jí vysvětlit, že ji musí zabít, ale že je mu to líto. A když se mu to konečně povede, přijde někdo třetí, ten třetí co se obvykle směje, rybu mu sežere a veškeré úsilí propadá v niveč. Tak mě napadá, že bych si jí měla koupit domů do knihovničky :) Je jen škoda, že to Hemingway sám vzdal a zastřelil se, to by stařec dle mého názoru neudělal.

100%

Pokus o první sloku

Been waitin´ here
for donkey´s years (*)
staying bladdered (*)
and crying tears
crying for nothing real
and again I´m feeling like a freak.
___________________________________

* donkey´s years - dlouhá doba
* to be bladdered - to be drunk