Budapešť ve mě zanechala asi takový pocit, že město samotné je výjevem protikladů. Na jednu stranu překrásné historické budovy, na kterých jsem mohla očit nechat, na straně druhé všudypřítomné opravování, jeřáby, socialistický realismus a tak trochu černota. Přišlo mi to tam tak trochu ušpiněné. Pravda, nepobula jsem tam dlouho, a neměla jsem možnost oběvit město jako takové, ale za ty dva dny ve mě zůstanou asi takové vzpomínky a pocity doplněné frustrací z nemožnosti placení Eurem.
Ale abych jen nekritizovala, musím zmínit, že jednou z nejkrásnějších památek vůbec je budapeštský, respektive Maďarský Parlament. Co se do skvostu jak exteriérů tak interiérů týče není lehké najít podobně krásnou stavbu. Hned naproti Parlamentu stojí budova opery, tak trochu mě připomínající budovu opery ve Vídni. Ne snad vzhledem, ale spíše umístěním podél rušné silnice.
Vskutku krásný výhled nám nabízí sídlo hradu. Trochu změna oproti vyjížďce na lodi, při níž kromě krásných staveb vydíte i staré přežitky komunismu a někdy i architektonické úlety v podobě laciných imitací egyptských pyramid, připomínající výjevy z nějakých amerických kasínových center.
Sám hrad obsahuje některé věžičky ve stylu Turků, což mu dodává na exotičnosti. Ale i zde nemohly chybět opravy.
Mám takový malý zážitek. Asi 15 metrů od oplocení budovy Parlamentu jsem objevila muže spícího v křoví. Kdoví kdo to byl, snad bezdomovec, či jen opilý místní nebo turista nemaje se kde ubytovat. To už se dnes nedozvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat