Byla jsem v Maďarsku, 5 dní v příhraničním městečku Koeszeg (čtěte Kjůseg) a pak 2 dny v Budapešti. Chtěla jsem poznat další zemi a udělat si představu, kde bych mohla a kde nemohla žít. Tady ne!
Maďarsko je velice podobné Česku (až na to, že my máme hory), dokonce jsem narazila i na české škodovky 120. (This is very good car, ye) Ale co mě nejvíce vadilo, to byla ta jejich řeč a neschopnost mluvit se mnou anglicky (No, I don´t speak) a nemožnost platit v Eurech. (Can I pay in Euro? In Euro? No). O maďarské, lehce jižansky nedochvilné povaze ani nechci dále hovořit. (No problem, just enjoy and wait!) Přeci jenom máme asi blíže k Německu co se týče té přesnosti. Rozhodně, my češi, volíme zlatou střední cestu, nebo možná lépe řečeno okliku. (One way or another?)
Asi bych si výlet za 10 EUR i užila a na všechny negativa pozapomněla, kdyby...Kdybych nepřijela do Maďarska s myšlenkama na domov a na to co mi tam všechno uniká.
Jednalo se o setkání národů (Polsko, Česko, Rakousko, Maďarsko e a Itálie), vynikající příležitost k poznání nových lidí, ale jakmile je v mozku blok, tak je tam prostě blok. Takže co si z toho vzít do budoucna? Jen s čistou hlavou a vyřešenýma otázkama z domova, jinak se to s Vámi potáhne. A do Maďarska hodně dlouho nejezdit. Stejně tam potkáte čechy u Balatonu. To radši pojedu na Máchovo jezero.
Žádné komentáře:
Okomentovat