Co teď čtu?

Michael Moore - Hloupí bílí muži (Stupid black men)
Emil Hakl - Konec Světa
Francis Scott Fitzgerald - Něžná je noc (Tender is the Night)
Virginia Woolf - Mrs. Dalloway (v čj, můj třetí a snad triumfálně finální pokus o dočtení! :) )

Václav Hrabě - Horečka

Jak jsem se již zmínila, tento básník a potažmo i spisovatel, mě velmi zaujal. Nejinak tomu bylo po přečtení jeho jediného prozaického díla, které za svůj velice krátký život stvořil.

Knihu je možno přečíst jak se tak říká jedním dechem během pár hodin. Vypráví nám příběh, který se prakticky odehraje během jednoho dne v životě jednoho muže.

Během čtení narazíme i na autorovu snahu vlákat nás do hlubin blues, což se u daří. Celý příběh začíná na mejdanu, což mě připomnělo jednu mou nedokončenou povídku.

Na knihu se chystám znovu, abych mohla podat lepší recenzi než tuto, protože je to již několik týdnů, co jsem ji četla, a tak se mi vše nevybavuje :) Ach ta má paměť zlobivá!

Jaroslav Rudiš - Nebe pod Berlínem aneb sbal si saky paky a začni znovu

Tak tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, jediným problémem byla její nedostupnost v naší městské knihovně. Vše jsem vyřešila cestou do Strakonic a tak teď můžu napsat něco málo o tom, jaké dojmy ve mně zanechala.

V prvé řadě musím přiznat, že jsem čekala cosi jiného Ne že bych byla po jejím přečtení zklamaná, ale jelikož má očekávání byla poněkud větší, skutečnost jim bohužel nedostála. Ani tak ale nemohu říci, že kniha není dobrá. Ba právě naopak. Je velice zajímavá tím jak je psaná (někteří její styl přirovnávají k Hrabalovskému) a také jistě leckteré zaujmou fotografie, které doplňují samotnou atmosféru příběhu.

Hlavní hrdina nám vypráví jak se dostal do Berlína, seznámil se s kamarádem Pancho Dirkem, jak mu spadla do klína holka, jak založili punkovou kapelu a jak si tam vlastně on a jiní žijí. V podstatě nám vypráví o takovém tom normálním životě v Berlíně, který je čas od času zpestřen nějakou tragédií na kolejích či nějakým dobrým punkovým koncertem nebo nějakým novým drbem.

Asi nejsilnější scéna, která se do mě vryla, bylo uspořádání koncertu na bývalém nástupišti metra.

Kromě příběhu autor připojuje i nějaké ty typy na dobré jídlo v Berlíně či zajímavou historii Berlínského U-Bahnu.

Již ze stylu mé recenze je vidět, že kniha se mi pod kůži nevryla, ale nechci srážet její hodnotu. Sama o sobě je psaná čtivě, ale že by ve mě zanechala nějakou emotivní stopu, to říci nemohu. Přesto stojí za to si ji přečíst, ztráta času to určitě není. Jen to není "My cup of tea".

Mark Haddon - Podivný případ se psem

Radclyffe Hall - Studna osamění aneb příběh, který dostál svému názvu

Nenechte se odradit 420 stranami a nádechem realismu, tahle kniha je jedna z nejlepších, co jsem v poslední době četla! Ke konci jsem málem brečela a nebýt toho, že jsem byla ve vlaku, asi by se tak i stalo.

Něco nebylo v pořádku
A o co že se v knize jedná? Autorka nám vypráví příběh Štěpy, která se narodila v Anglii a která od útlého dětství na sobě pozorovala, že je jiná než ostatní děvčata (oblékala se jako kluk, jezdila obkročmo na koni, milovala hony a cítila zvláštní náklonnost ke své chůvě). Ano jak již tušíte, něco nebylo v pořádku. Lépe řečeno, něco nebylo normální s touto mladou dámou.

1928 říkejme tomu inverznost
Jelikož je kniha napsaná v roce 1928 není zde jasně řečeno, že Štěpa je homosexuální. Autorka používá slovo inverzní. Společně se Štěpou tak procházíme životem, zažíváme s ní trápení, které jí její inversnost přináší (opovržení ze strany společnosti ale i ze strany její matky, divné pohledy na ní, vysmívání se...) a přejeme jí, aby našla člověka - ženu, kterou by milovala a která by milovala jí.

Romantický příběh nekončící happy-endem
To se jí nakonec podaří, když se seznámí během 1.světové války s mladou Marií. Obě k sobě pocítí silné city a tak se jednou dají dohromady. Vše se zdá idylické až do chvíle, kdy se v Paříží, kde bydlí, objevuje Martin - starý kamarád Štěpy a začne se o Marii ucházet. Vedou se Štěpou tajný boj, aby Marii neublížili a když už se zdá, že prohrál, Štepa se rozhodne obětovat. Cítí, že Marii nemůže dát vše, jako rodinu a uznání společnosti. A i když Štěpa miluje Marii a Marie miluje Štěpu, Štěpa zinscenuje scénu a namluví Marii, že ji podvedla. Marie i když zpočátku nevěří, nakonec utíká a ocitá se v Martinových rukou. A tomu se mi do poslední chvíle nechtělo uvěřit a tajně jsem doufala, že přijde ještě jedna stránka, která dá Štěpě štěstí. Nepřišla!

Další smutný okamžik
Nejemotivnější část knihy ale pro mě byla pasáž, kdy zemře jedna z přítelkyň Marie a Štěpy na zápal plic, protože se pohádala se svou milou a strávila 2 hodiny venku v zimě. Její milá se ještě tu noc zastřelí, protože nedovede snést pocit, že jí ani nebude moci jít na pohřeb, kde by hrozilo jí i zesnulé všeobecné zostuzení.

Patologie Minulosi X Přítomnosti
Kniha nám podává zajímavý pohled toho, jak společnost vystupovala proti odlišným jedincům před 80 lety. V dnešní době, kdy již tabu homosexuálních vztahů pomalu mizí, je až za těžko uvěřit, že ještě ani ne před stoletím, byli tito jedinci vystaveni veřejnému zostuzení a naprostého vyčlenění ze společnosti, což mělo za následek propadání alkoholu, drogám či páchání sebevražd.

111%

Kino - The Wall

The Wall by Pink Floyd - kultoví snímek pro milovníky pokročilé rockové hudby a jeden z nejdepresivnějších snímků celé kinematografie vůbec. Na první pohled nesmyslné prolínání jednotlivých pasáží,na pohled druhý geniálně promyšlený scénář. Co je na The Wall tak zvláštního? To zjistíte až když uvidíte. Popisovat všechny své dojmy z tohoto více dlouhého klipu než filmu nemá cenu, protože by nestačila jedna stránka. Zanechá po sobě zářez ostrý břitva. A Vy to budete milovat, stejně tak jako Boba Geldofa.

Kdeže je to slušné vychování?

Situace na nádraží v Jihlavě ve stánku s novinami:
Já: "Dobrý den"
Prodavačka: ":x"
Já: "Děkuji, nashledanou."
Prodavačka: ":x"...

Jestli mě něco dokáže u cizích lidí namíchnout tak právě toto... Buďto byla totálně hluchá nebo totálně nevychovaná. Přikláním se spíše k té druhé možnosti, vzhledem k jejímu asi 5 minutovému rozhovoru, který vedla s nějakou paní během doby co já čekala u kasy...

English Phrassal Verbs #1

COME ACROSS somebody or something - to find or meet somebody or something by chance, without having planned or though about it

(narazit na někoho/ něco)

Jsem to ale hlava šikovná

Tak jsem to už vyřešila, ten svůj problém s tím, že v tom zapadákově (ale mám ho ráda, ne že ne, jen mám pocit, že bychom měli věci či místa nazývat pravými jmény) budu naprosto oddříznutá. Možná v jiný čas bych to uvítala, ale teď mě to činí potíže.

Takže se vrátím domů vlakem, což bude přinejmenším úsměvné, protože mám svou vizi tohoto mého malého výletu. Vlak mi ujede. (Opravdu kroutím hlavou nad tím, kde se poslední dobou ve mě bere tolik toho pesimismu). No hlavně musím ve čtvrtek stihnout v kině Pink Floyd : The Wall!

Tak snad budu mít štěstí a nějak svou maličkost zpět do civilizace dopravím.

Mládí v Hajzlu - Citát

JEBÁKY VODDALUJOU JEBAČKY

:D Tak ten je dost....Vím, není moc slušnej, ale to ostatně není ani kniha samotná. Teď jsem ji začala číst, tak uvidím, jak se můj slovníček změní, protože kniha co čtete má vliv na to jak se vyjadřujete.

Willem Elsschot - Citát

"V umění se nemá jen tak zkoušet.
Nepokoušej se nadávat, nemáš li zlost,
neplač, když máš vyprahlou duši,
nejásej, nepřekypuješ-li radostí."

The big way to see my cousin

Zítra mě a mé autíčko čeká velká zkouška. Poprvé pojedu v jednom kuse více než 200 km. Tak uvidím, co vydržím(e). Jedinné co mě trápí, že už zase odjíždím v nevhodnou dobu. Mám poslední dobou pocit, že s nevhodnýma odjezdama se roztrhl pytel. Oprravdu nevím co to se mnou tyhle prázdniny je, ale docela hodně věcí se nevyvedla. Nebudu ale skeptická a pesimistická, pořád jsou tu věci, respektive lidi co mě dokáží potěšit. A to je to krásný na tom našem životě. Akorát tu čistější hlavu bych chtěla mít, aby se tam vešlo co nejvíc znalostí na blížící se maturitu!

Requiem for my Guitar

Hajzlové ji zabili,
a srdce ji probodli,
umírá mi tu teď pod rukama,
a říká mi:
"Má drahá potůstalá".

Oči pláčem zmíráné mám,
člověk bude zase jednou sám.
Pomalu ztrácí život svůj,
ten verš je a jen Tvůj:
"Má Lásko, jediná milovaná".

Stále cítím její struny na rukou,
jež zůstanou jenom další vzpomínkou,
na den kdy naposledy jsem jí vzala,
a verše jí psala, psala, psala.

Rozpadá se, cítím to,
jen prach z ní zůstane,
poslední tóny dnes hrané,
chci věnovat své Kytaře.

Setmělo se v duši mé,
mé srdce pláče,
nad rozlitým mlíkem...
C,F,C,G....
Jen poznat toho Sráče.

ETAP HOTEL

Hledáte li pokud možno co nejlevnější ubytování v zahraničí většinou v hlavních či větších městech, můžete své štěstí zkusit v tzv. Etap Hotelu.

Jedná se o jednoduchou formu pokoje, jakési buňky, kde obvykle můžou přespat 1-3 lidé. Cena se pohybuje dle lokality cca od 28 EUR do 45 EUR a platí se ne za osobu, nýbrž za celý pokoj. Výhody jsou bezesporu cenové, protože ve velkých městech se těžko shání levnější ubytování. A co za svých pár EURO můžete čekat? Žádné velké zázraky, nadruhou stranu účel noclehu bezesporu plní.

Po zaplacení ubytování dostanete kartičku se svým PIN číslem. Jedině tak se do své "buňky" dostanete. Po vstupu (alespoň v Budapešti) nás zarazil jakýsi nepříjemný zápach, který byl způsobem dlé mého názoru několika faktory. 1)WC a koupelna se vyskytují přímo v buňce a izolace je minimální 2) Na můj vkus zde probíhá nedostatečné větrání 3) Hodně věcí je uděláno z plastu, který zanechává jakýsi zápach. Jistě člověk a jeho nos se rychle přispůsobí, ale ani tak se mě nepodařilo v noci usnout bez pocitu, sakra tady to smrdí.

Žít delší dobu po takovýchto ubytovnách bych asi nemohla (i když je povětšinou k dispozici WiFi), ale pro účel jednoho přespání se to dá zkousnout a přivřít na chvíli oči, nebo spíše čichové receptory, před typickým zápachem.

Závěrem něco málo k vybavení pokoje. Kromě zmiňovaných sociálních zařízení najdeme v pokoji ještě umyvadlo se zrcadlem, postele, menší psací stolek a hotelovou kabelovou televizi. Občerstvení je možno zakoupit v automatech na chodbě a ráno si můžete dát snídani v podobě jakéhosi bufetu (švédských stolů) asi za 5 EUR.

Celkově sečteno a podtrženo, cestujete li ve více lidech, vyjde Vás nocleh velmi levno. Musíte však počítat s tím, že někdy se Hotely nachází až několik desítek kilometrů od centra (Zastávka nějaké hromadné dopravy je povětšinou nedaleko) a s tím, že to nebude vonět jako u Vás doma. A pokud to u Vás doma nevoní, tak pro Vás Etap Hotel nebude představovat žádný problém.

A jaká že je Budapešť?

Budapešť ve mě zanechala asi takový pocit, že město samotné je výjevem protikladů. Na jednu stranu překrásné historické budovy, na kterých jsem mohla očit nechat, na straně druhé všudypřítomné opravování, jeřáby, socialistický realismus a tak trochu černota. Přišlo mi to tam tak trochu ušpiněné. Pravda, nepobula jsem tam dlouho, a neměla jsem možnost oběvit město jako takové, ale za ty dva dny ve mě zůstanou asi takové vzpomínky a pocity doplněné frustrací z nemožnosti placení Eurem.

Ale abych jen nekritizovala, musím zmínit, že jednou z nejkrásnějších památek vůbec je budapeštský, respektive Maďarský Parlament. Co se do skvostu jak exteriérů tak interiérů týče není lehké najít podobně krásnou stavbu. Hned naproti Parlamentu stojí budova opery, tak trochu mě připomínající budovu opery ve Vídni. Ne snad vzhledem, ale spíše umístěním podél rušné silnice.

Vskutku krásný výhled nám nabízí sídlo hradu. Trochu změna oproti vyjížďce na lodi, při níž kromě krásných staveb vydíte i staré přežitky komunismu a někdy i architektonické úlety v podobě laciných imitací egyptských pyramid, připomínající výjevy z nějakých amerických kasínových center.

Sám hrad obsahuje některé věžičky ve stylu Turků, což mu dodává na exotičnosti. Ale i zde nemohly chybět opravy.

Mám takový malý zážitek. Asi 15 metrů od oplocení budovy Parlamentu jsem objevila muže spícího v křoví. Kdoví kdo to byl, snad bezdomovec, či jen opilý místní nebo turista nemaje se kde ubytovat. To už se dnes nedozvím.

Jak se mi líbilo Bajajovo romaneto Zvlčení

Asi tak před dvěma týdny jsem dostala doporučení na pár knížek, protože já osobně si prostě neumím vybrat a tak čtu to, o čem mi někdo řekně, že to stojí za to. Je jasné, že teoreticky hrozí, že vkus nebude stejný, to se ale naštěstí v případě této a ostatních knih nestalo, protože jsem narazila na člověka jehož vkus zdá se býti podobný, ale nechci dělat unáhlené závěry, nicméně knihy se líbily a tak se teď můžu pustit do mého malého rozboru jedné z nich.

Již samotný název dává tušit, že se setkáme s příběhem, v němž jako jedni z hlavních akterů budou vystupovat vlci. Nenechme se však mýlit, že jde jen o jakéhosi Bílého Tesáka po česku. Bajajovo Zvlčení jde mnohem dále a snaží se proniknout hluboko pod kůži, nejen vlků ale i lidí.

V knížce máme možnost paralerně sledovat děje dvou zdánlivě vzdálených rodin, které by se asi za normálních okolností v životě nesetkaly, kdyby nebylo Bajaji. Již samotná koncepce knihy však od začátku naznačuje, že k finálnímu prolnutí osudů nepochybně dojde, ba přesněji již došlo. Tato skutečnost vyplývá z faktu, že kniha je sama o sobě psaná retrospektivně, tzn. že hlavní hrdina popisuje události, které již nastaly. Jaké ty události byly se ale nedozvíme, můžeme jen soudit z náznaků. Prozatím.

Příběh vypráví o dvou rodinách z nichž jedna je lidská (vlastně jsou to dvě lidské rodiny spojené dvojitými svazky, byla sestra a bratr a ti si vzali sestru a bratra) a druhá je rodina vlků. Vlci vyhnáni ze své domoviny přišli do kraje lidské rodiny, aby se tam pokusili opět najít domov, vychovat mláďata a snad i najít soužití.

Autor nám přináší srovnání obou rodin např. ze sociologického hlediska, ale snaží se proniknout i do myšlení vlků, což je příjemným spestřením knihy. Sami odborníci označili knihu za velice dobře zpracovanou co se popisu chování vlků týče. Obě rodiny drží při sobě, i když to neznamená, že nedochází k různým rozporům, klasicky vedených konfliktem mladá generace versusu stará generace. Kromě generačního konfliktu autor naznačuje i jakýsi konflikt mezi člověkem a přírodou nebo mezi životem ve městě a na vesnici.

Prvky, které jsem na knize velmi uvítala byli zahrnutí dialektu vesničanů, popis krajiny a pocitů, exkurze do vlčí paměti, a celková atmosféra knihy, která mě od začátku nadchla a vtáhla do děje.
Co mě přišlo velmi líto, byla ztráta některých členů psí smečky již ze začátku knihy, ale později jsem přišla na to, že autor velmi dobře věděl co činí, protože kniha je pečlivě promyšlená.

Ke konci knihy již čtenář sám vycítí, co se zřejmě odehraje, respektive odehrálo, ale do poslední chvíle může jen typovat jak přesně se to stane a až závěrečné stránky mu konečně záhadu rozkryjí. A to co se stalo, bylo pro mě krutější než jsem čekala, nebo než jsem chtěla.

Rozhodně se chci k této knížce ještě jednou vrátit a porovnat tak své pocity teď a pak. Přeci jenom napodruhé člověk vidí i to co předtím neviděl.

Do zahraničí bez čisté hlavy nejezdit!

Byla jsem v Maďarsku, 5 dní v příhraničním městečku Koeszeg (čtěte Kjůseg) a pak 2 dny v Budapešti. Chtěla jsem poznat další zemi a udělat si představu, kde bych mohla a kde nemohla žít. Tady ne!

Maďarsko je velice podobné Česku (až na to, že my máme hory), dokonce jsem narazila i na české škodovky 120. (This is very good car, ye) Ale co mě nejvíce vadilo, to byla ta jejich řeč a neschopnost mluvit se mnou anglicky (No, I don´t speak) a nemožnost platit v Eurech. (Can I pay in Euro? In Euro? No). O maďarské, lehce jižansky nedochvilné povaze ani nechci dále hovořit. (No problem, just enjoy and wait!) Přeci jenom máme asi blíže k Německu co se týče té přesnosti. Rozhodně, my češi, volíme zlatou střední cestu, nebo možná lépe řečeno okliku. (One way or another?)

Asi bych si výlet za 10 EUR i užila a na všechny negativa pozapomněla, kdyby...Kdybych nepřijela do Maďarska s myšlenkama na domov a na to co mi tam všechno uniká.

Jednalo se o setkání národů (Polsko, Česko, Rakousko, Maďarsko e a Itálie), vynikající příležitost k poznání nových lidí, ale jakmile je v mozku blok, tak je tam prostě blok. Takže co si z toho vzít do budoucna? Jen s čistou hlavou a vyřešenýma otázkama z domova, jinak se to s Vámi potáhne. A do Maďarska hodně dlouho nejezdit. Stejně tam potkáte čechy u Balatonu. To radši pojedu na Máchovo jezero.

Co z Ginsberga si můžu vzít?

Jdi do prdele by Allen Ginsberg

"Lízt do prdele je Součást Míru

Amerika musí lízt do prdele Matce Zemi

Bílí musí lízt do prdele Černým, pro Mír & radost

Jediná Cesta k Míru, lízt do prdele"

No jasně lezeme každýmu do prdele, jednou Rusku (teda SSSR abych byla přesná) a jednou Americe. Jen nevím, jak je myšlena část s černochy...

Dveře od Holuba

Dnešní příval poezie ještě nekončí. Ráda bych Vás seznámila s básní Dveře od Miroslava Holuba, která nás agituje k tomu, abychom se nebáli cokoli a udělat a chopili se každé šance, která se nám naskytne, protože jedině tak se můžeme posunout vpřed.



Jdi a otevři dveře.
Třeba je tam venku
Strom nebo les,
Nebo zahrada,
Nebo magické město.

Jdi a otevři dveře.

I kdyby tam byla jen
tikající tma,
i kdyby tam bylo jen
duté vanutí
i kdyby tam
nic
nebylo,
jdi a otevři dveře.

Jdi a otevři dveře.

Třeba tam pes zaškrabe.

Třeba je tam tvář,
Nebo oko,
Nebo obraz
obrazu.

Jdi a otevři dveře,
Když je tam mlha,

Spadne.

Aspoň
Průvan
Bude.

Beatník, co uchvátil mé srdce

Václav Hrabě - Člověk někdy narazí na někoho, jehož verše mu zůstanou znít v uších snad napořád. Na Václava Hraběte jsem přišla shodou několika okolností, které tu nebudu rozepisovat, faktem zůstává, že jsem tomu teď opravdu ráda a jediné co mě mrzí je, že jsem ještě nebyla v Redutě. Snad nebude od věci, když si dovolím citovat jednu z mých nejoblíbenějších básní "TY" ze sbírky Blues (chcete li Blues pro bláznivou holku).

Václav Hrabě : "TY"

To není alej kaštanů které kvetou
to není zástup andělů s myrtou
to je noc
modrá a bílá
na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák

a stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"

je noc
modrá a bílá

kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
v bytě nad námi někdo poslouchá Handla
slyšíš
"Vodní Hudba"
napudrované růže
v téhle zimě
to je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák

bojím se abych něco nepokazil
nějakým překrásným gestem.

Až půjdeš zítra ode mne

potkáš paní domácí jak se vrací s masem na neděli

bude se divit že jsi tak mladá a už se touláš po nocích
Pak si řekne že jsou tím stejně vinni komunisti
"Podolí není Montmarte" upozorní mě jemně inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne že

Máš oči jako tabák.

I saved the World today

Ukázka nádherného textu písničky od Eurythmics, která stojí za poslech. Pokusila jsem se o takový hrubý překlad. (Třeba to bude i jinak)

Monday finds you like a bomb
(Pondělí Tě zastihne jako bomba)
Thats been left ticking there too long
(Která tu tikala už moc dlouho)
Youre bleeding
(Krvácíš)
Some days theres nothing left to learn
(Někdy už není zachováno nic k učení)
From the point of no return
(Z bodu, z kterého není návratu)
Youre leaving
(Odcházíš)

Hey hey I saved the world today
(Hej, hej, dneska jsem zachránila svět)
Everybodys happy now
(Každý je teď šťastný)
The bad things gone away
(Špatné věci jsou už pryč)
And everybodys happy now
(A každý je teď šťastný)
The good things here to stay
(Že dobré věci tu zůstávají)
Please let it stay
(Prosím, nechte je tu)

Theres a million mouths to feed
(Existuje milion úst k nakrmení)
And Ive got everything I need
(A já mám vše co potřebuji)
Im breathing
(Dýchám)
And theres a hurting thing inside
(Uvnitř mě bolí jedna věc)
But Ive got everything to hide
(Ale musím to vše skrýt)
Im grieving
(Trápím se)

Hey hey I saved the world today ....

Doo doo doo doo doo the good thing
(.....dobrá věc)

Hey hey I saved the world today ....

... Everybodys happy now
(Každý je teď šťastný)